PARALELNÍ SVĚT-52

Na asfaltové silnici stál tmavý mercedes, jemuž brumlal spuštěný motor. Za volantem seděl major Karel Pokorný, který střídavě hleděl přes přední sklo a na kufřík, co měl na sedačce vedle sebe. V jeho nitru byla obrazovka, na níž viděl z ptačí perspektivy krajinu se silnicí. Tohle mu umožňovala mikro kamera, co byla zabudovaná v mini letadélku, které na dálku ovládal, a jenž se v ochranné cloně proti spatření vznášelo vysoko na obloze.

 Pokorný usilovně přemýšlel, jak nejlépe vyřešit situaci, ve které se ocitl. V automobilu měl dva uspané německé vojáky, na silnici za ním ve velké vzdálenosti stálo nákladní vozidlo, kterým přijel z paralelního světa. Současně zrakem sledoval na obrazovce, jak po silnici jeho směrem jede povoz s dvěma koňmi.

„Pane majore, jak pokračujete? Odpovězte, pokud můžete,“ uslyšel v naslouchátku hlas plukovníka Clárka Davidsona. Ten se nacházel v paralelním světě a jeho průchod byl otevřen jen pro tenhle druh spojení.

„Pane plukovníku, budu muset zariskovat!“ pronesl major a sešlápl pedál od plynu.

 Muž sedící na povozu upřeně hleděl přes dvojici koní na silnici a náhle spatřil na okraji řídkého lesa stát tmavé vozidlo s pootevřenými dveřmi. Upřeně se na něho zadíval a poznal, že se jedná o mercedes. Zároveň uviděl na předních sedačkách dva muže v uniformách, kteří vypadali, jako když spí.

„Kéž byste se Němčouři už neprobudili,“ řekl si polohlasně se zachmuřenou tváří. Pak od automobilu odvrátil zrak a pobídl koně k rychlejší chůzi.

 Pokorný tou dobou běžel po silnici a zároveň hleděl na monitor v kufříku.

„Bezvadný! Jede dál!“ řekl si v duchu, přičemž sto metrů před sebou uviděl stojící nákladní vůz. Zadýchaný a zpocený k němu doběhl a rychle usedl za jeho volant. Poté jej nastartoval, načež začal pohybovat joystickem, jímž na dálku ovládal mimi letadélko. Zanedlouho viděl na obrazovce vesnici, která se nacházela za velkým lesem. V ní našel četnickou stanici a díky možnosti rentgenového vidění mikro kamery, se mohl dívat do jejího nitra.

„Pane plukovníku, tak mi to vyšlo. Ty dva Němce, se asi hned tak nikdo neodváží probudit. Nadporučíka vodnesli do četnický stanice a jsou tam s ním dva četníci i ten hajnej. Třetí četník je stále pod účinkem uspávací střely. Žádám vás o povolení je všechny uspat,“ řekl major do mikrofonku, co měl v límci.

„Použijte uspávací střely a osvoboďte nadporučíka,“ sdělil mu plukovník.

„Dobře. Jdu provést tu akci!“ pronesl rozhodně Pokorný a stočil náklaďák na lesní cestu, která vedla k vesnici.

KONEC PADESÁTE DRUHÉ ČÁSTI