Strázeň dne a trochu o štěstí

Strázeň dne a trochu o štěstí

východ čárka západ

 

v západním světě bez obav

můžu sbírat vajgly

a nekouřit

na východ od nás je poušť

            AIDS

            černobílá televize

            a dav šílených komunistů

kdybych neznal obyčeje

rozkradl bych knihy pohádek

a hledal místo na spaní

 

párkař

 

v kulisách domu

vysavač

a v studu pohozená

oka punčoch

usínají

 

prodavač párků

zkrotil ostrý kečup

a poslední kusy

daroval

 

nákupčí beze jména

otevřel víko ke štěstí

a nasytil rozežrané kapsy

 

noc byla náhle přijatelná pod kabát

a veselá na pohled

novela

 

mám v malíčku život s bestiální vraždou

- tedy román o dívce

jménem Jana –

prý měla ňadra přiměřená

jako varhaní měchy

a byla bestie

umřela na blonďatý přeliv

společně s hrdinkou

televizní novely

 

 

socha dívky

 

ta socha na Kampě

byla od narození nahá

snad se sochař opil

a utekl aby nepohněval

ale spíše neznal zákon

o přitažlivosti

ona

- tak ji říkám-

chodí každé ráno

plavat do náhonu

a potom spí

a japonští lidé ji halí

do kimon

američanky do bikin

a holubové do hoven   

.

.

.

.