Nejsem nic

Mám prázdnou tvář, není tedy nic.

Snad jen oči v ní mají nějakou cenu

pro soucit v nich a pro slzy.

Tak malá slečna zvolna se mění v ženu,

ne více dívkou, trochu to zamrzí.

Mám prázdné ruce, nejsou tedy nic,

nedrží ruku otce, přítele ni dcery

nedrží meč ani klíč od ráje.

Všechno jim vzali, nechali bez důvěry,

jen kresba v dlaních stále stejná je.

Mám prázdné srdce, není tedy nic,

tak oné citů, vzpomínek a žalu,

že ani neví, pro koho, pro co žije.

Ze zlata -  mrtvé, vsazené do křišťálu,

a lékař neví, zda vůbec ještě bije.

Mám prázdné kroky, nejsou tedy nic.

Odnikud nikam, k žádnému vedou cíli,

lhostejnost se zvolna mění v únavu.

A až se zastaví, zeptá se, proč jsme žili?

Zklamaný rytíř ptá se po právu.