Neplakej Karkulko

Hravá, leč taková ne úplně záživná.

fatální sklon k snění a břicho plné žen..***

je to skvely!

"Kos" zde na muj vkus moc "precpanej", ubira textu na lehkosti a brzdi predcasne, trhane... ....ale jinak ano...hlavne najezd super..*

dobrý prdolení... .)

Sněhurka s Karkulkou ? To je mi nějaké povědomé... Karkulka a Sněhurka aneb O čem se v pohádkách nedočtete... Protože se nescházejí hory s horami, ale lidé s lidmi a to i v takovém případě, že jedná o bytosti neskutečné, pohádkové, sešly se i Karkulka se Sněhurkou. Nazdar, ty vlčí svačino, hlaholí Sněhurka v dost příkrém rozporu se svým něžným vzhledem. Karkulka, která vypadá jako Carmen odpovídá ve stejné poloze : Ahoj, ty otrávená nevinnosti ! A už se tomu obě řehtají, jako dva rošťáci po obzvláště vydařené lumpárně. Vždyť víš, jak to bylo doopravdy, nebo ne ? Honza mi zahnul, tak jsem mu dala kopačky. Potom začal dolejzat za mnou, otravoval babičku, aby se jako přimluvila, víno jí nosil, aby si ji získal, prostě vyváděl, až mne namích'. Tu historku s vlkem a sežranou babičkou jsem si jako pomstu zpola vymyslela, zpola byla pravdivá; babička se dík vínu několikrát sežrala... Nakonec jsem ho nechala coby vlka zastřelit Jirkou, myslivcem, se kterým jsem tehdy právě začla chodit... vlastně spát. No, povídá Sněhurka, já zase přišla jednou ráno od Mirka, víš - to je ten blonďák, co vypadá jako anděl. Po šesti dílech lásky jsem byla zralá, padla na pusu do polštáře, ale spánek ? kdepak ! Máma začla lamentovat, co tomu řeknou lidi, co když budu v jináči, co když ještě nevímco... Prostě mne otrávila, tak jsem si zalezla do solaria, vzala si dva Rohypnoly - žádný jabko - a sbohem světe ! až do odpoledne. Ve čtyři za mnou přišel Mirek, našel mne pod víkem solaria, probudil mne pusou - prostě paráda ! Potom převypravováním z toho vznikla pomluva o zlé maceše s jablkem otrávenou Sněhurkou ve skleněné rakvi a princi...A zase smích ! Snad by se ty dvě smály až dodnes, kdyby byli nepřišli Jirka s Mirkem. Dvojice se rozešly, bůhví, proč chtěly být samy... sami... Shodou okolností Karkulka se jmenovala moje červená stodvacítka, než mi ji ukradli. Sněhurka je bílá stotřicítka, se kterou jezdím teď... Jen Mirek s Jiřím do mého schematu nepatří, leda by to byli ti, co teď ojíždějí Karkulku... Je to napsáno už dvanácti léty. Teď mám Oplíka

Něžnější verze Karkulky Boženy Němcové. *T

zalesnit chleba je poeticky přípustno:)