Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAbsurdnost toužícího člověka
26. 04. 2008
14
17
2892
Autor
Quaken
Už druhým rokem
si pod peřinou schovávám zrcadlo
abych se v něm každé ráno odrážel
a říkal si: "dnes jsi opravdu nespal sám".
Den co den usínám se zrcadlem po boku
/ nechal jsem si narůst dlouhé vlasy /
a otáčím stínítkem lampy
by silueta nabyla tajemné ženskosti.
Občas mě tlačí do kyčlí a já neusnu
/ žádná žena není dokonalá /
a tak si prohlížím odrazy jejích očí -
- divím se, jak mohou být tak podobné měsíci za oknem.
Pondělky chodívám do hodin zpěvu
a pilně se učím zpívati soprán -
- doma pak vytvářím hlasové iluze
a laskavě na sebe volám: "zlato, ty už jsi tady?".
Okna, ta otvírám každý den dokořán
neboť jako zkušený muž již vím,
že žena potřebuje volnosti
/ přec s každým dnem zdá se mi chladnější /
...
Láska mě nakonec vykradla / skrz otevřená okna rozmarů /
a pro mé nevinné blouznění
spím si dnes na střepech zrcadla
jež skrývají bodavé vzpomínky
a se starým rámem, tvrdou to skořepou
odcestoval jsem za město / do popelnice se nevlezl /
a za zvuku uhasínajícího odpoledne
opřel jsem ho o zídku vzpomínek.
si pod peřinou schovávám zrcadlo
abych se v něm každé ráno odrážel
a říkal si: "dnes jsi opravdu nespal sám".
Den co den usínám se zrcadlem po boku
/ nechal jsem si narůst dlouhé vlasy /
a otáčím stínítkem lampy
by silueta nabyla tajemné ženskosti.
Občas mě tlačí do kyčlí a já neusnu
/ žádná žena není dokonalá /
a tak si prohlížím odrazy jejích očí -
- divím se, jak mohou být tak podobné měsíci za oknem.
Pondělky chodívám do hodin zpěvu
a pilně se učím zpívati soprán -
- doma pak vytvářím hlasové iluze
a laskavě na sebe volám: "zlato, ty už jsi tady?".
Okna, ta otvírám každý den dokořán
neboť jako zkušený muž již vím,
že žena potřebuje volnosti
/ přec s každým dnem zdá se mi chladnější /
...
Láska mě nakonec vykradla / skrz otevřená okna rozmarů /
a pro mé nevinné blouznění
spím si dnes na střepech zrcadla
jež skrývají bodavé vzpomínky
a se starým rámem, tvrdou to skořepou
odcestoval jsem za město / do popelnice se nevlezl /
a za zvuku uhasínajícího odpoledne
opřel jsem ho o zídku vzpomínek.
17 názorů
Ještěrčí král
22. 07. 2012
"Opření o zídku vzpomínek" je nejdůležitější akt, co jsem kdy udělal :) Má tam své čestné místo, vatou bych ho nenazval. Samozřejmě, každý v tom může vidět něco jiného, díky za návštěvu.
těma tečkama to mělo zkončit ...; to pod nima je taková vata, ale před nima dobře a čtivě napsaný
The_MaRtinečka: Klišé? Já jsem se s tím ještě nikdy nesetkal :)
Jinak díky za návštěvu ;)