Epitaf

Polož mě na kříž,
nech mě rozsápat
křikem spojených
decibelů, řev.

Hybridní soumrak
spletenej z nitek tmy
snáší se v oblacích
dolů.
                      ...už nekřič...
ten tón hluboký
plíce mi drása
a ten nejčernejší vesmír
stáčí se kolem mého ramena.

Dávám ti znamení
a to něco znamená,
řetízkami spirál kape mi krev
z úst. Je svítivě červená.
                       ...a je tak horká...
a tak znavená,
jedno kápnutí ti vykápne smrt.
Jedna kapka znamená konec
bez happyendu..

Končící konec konečně začína,
jeho předzvěstí jsou bledý a rozteklý
ramena...bledý a zlý...


   k a p ... k a p ...

Saténové dřevo
svažející se do propasti,
skrýva tělo.
Zvlhlé ústa odříkají epitaf.