Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOpilecká
27. 04. 2008
3
4
900
Autor
juli-eta
S rozumem v kapse a hlavou až v oblacích
spokojeně kráčel špinavou ulicí.
Kam šel?Kdožpak to ví!
Cíl jeho cesty byl i jemu neznámý.
Krok za krokem, co noha nohu mine
hledal, hledal místečko stinné.
Pak do nosu ho praštila libá vůně,
po čichu došel do hostince U Tuleně.
Jaký to divný název! říká si,
však hlad a žízeň nevybírá si.
Sedl si za stůl a za chvíli
najedený byl a ,,pod obraz" opilý.
Začínal se dostávat do rozjařené nálady,
přišli k němu nějací, vydávali se za kamarády.
,,Hospodo, nalej jim!Pánové, sedněte,
nic se neostýchejte, nic se nehaňběte!"
Sedli si, smáli se, jedli a pili.
Pivo pěnilo, korbele cinkaly.
Nálada veselá, zábrany žádné,
účinky alkoholu bývají zrádné!
A pak:Bum! Zvedla se země, rána do hlavy.
Nohy se podlamovaly, ruce bez vlády ležely.
Než den se přehoupl k noci, všichni tvrdě spali
A tu stejnou písničku si pak ráno zpívali:
,,Hej, hej, hospodo nalej!
Už nejsem hezkej, už nejsem mladej!
Ještě si pivečko chci dneska vypít,
než zubatá s kosou pro mně stačí přijít.
Falešná písnička nese se krajem,
tak jenom, hospodo, tak jenom nalej!"
Nemusím dodávat, co každý tuší:
ta jejich píseň mi pořád zní v uších.
Zdálky ji slyším, nazpaměť znám,
možná se k nim jednou v hospodě přidám...
spokojeně kráčel špinavou ulicí.
Kam šel?Kdožpak to ví!
Cíl jeho cesty byl i jemu neznámý.
Krok za krokem, co noha nohu mine
hledal, hledal místečko stinné.
Pak do nosu ho praštila libá vůně,
po čichu došel do hostince U Tuleně.
Jaký to divný název! říká si,
však hlad a žízeň nevybírá si.
Sedl si za stůl a za chvíli
najedený byl a ,,pod obraz" opilý.
Začínal se dostávat do rozjařené nálady,
přišli k němu nějací, vydávali se za kamarády.
,,Hospodo, nalej jim!Pánové, sedněte,
nic se neostýchejte, nic se nehaňběte!"
Sedli si, smáli se, jedli a pili.
Pivo pěnilo, korbele cinkaly.
Nálada veselá, zábrany žádné,
účinky alkoholu bývají zrádné!
A pak:Bum! Zvedla se země, rána do hlavy.
Nohy se podlamovaly, ruce bez vlády ležely.
Než den se přehoupl k noci, všichni tvrdě spali
A tu stejnou písničku si pak ráno zpívali:
,,Hej, hej, hospodo nalej!
Už nejsem hezkej, už nejsem mladej!
Ještě si pivečko chci dneska vypít,
než zubatá s kosou pro mně stačí přijít.
Falešná písnička nese se krajem,
tak jenom, hospodo, tak jenom nalej!"
Nemusím dodávat, co každý tuší:
ta jejich píseň mi pořád zní v uších.
Zdálky ji slyším, nazpaměť znám,
možná se k nim jednou v hospodě přidám...