XVIII

"A právě tam, což legrační je, kde i pastýři umírají." a.r.

Z ulice ve které ozývá se běžcovo blůs
nervózně tiká a ta píseň kterou jsem si vybral
jako mdlou modlitbičku je plná úzkosti a deště - to především

Procházet touto běžcovou ulicí
je jako rezavé kolejnice od ginsberga
"umlátil s nimi kerouacka a bůh se smál"
a víka popelnic v té mlze deště zněla obzvláště smutně
zprohýbaně a železné zvuky tříštily se po útěku
pastýřů těch koček

Zase je podzim pod víčky
strachuju se o serotonin dopamin
analgetika a možná i sentimentálně čtu si lásky z onkologie
a přesto je to jako by vše zanikalo v lepkavých pruzích šumu
které ani kim nevyrobí  Ach to mládí
prožité na plné pecky v ulici blůs přikryty pod odpadky
a v očích stébla slámy

Z ulice ve které ozývá se opilecké blábolení
a kočky rozhazujou víka od popelnic
a děšť se třístí o mlhu která vzlíná od rezavého chodníku
V téhle ulici plné vznešenosti blůs a bežců "tak vostrých
jak se jenom člověk může bát chodit ven"
posadil jsem se na kanál - kdybych kouřil zapálil bych si
rozhodně by se to hodilo - a pozoroval  noc
Což jsem mimochodem ještě neřekl
byla noc někdy v září nebo červnu je to jedno
stejně je všude stejná
a pořád stejná

Nic se nemění ani modlitby
ani obyčejné amen
ani ta ulice blůsového běžce
To vím! jenom jednou
aspoň na chvíli - a pak ať mne třeba ginsberg umlátí tou zasranou sútrou vždyť pořád se mu můžu smát -
chtěl bych být odhodlaným
a taky běžcem

---