dýchání skrze svoje vlasy

poslední dobou usínám

a pokoj se mi hroutí do hlavy

lampa se snaží znovu narodit

porodit se světlem pod tíhou

jsou ve mně samoty, co zavírají ústa a nedají se vyslovit

ticha končící až na prstech

klamající hladící zdi zevnitř místnost puká

a tlačí na víčka

je mě víc vevnitř než kdy dřív

a dech se třese dech se vydechnu se

chycená v kouscích tolika míst

polonahá hrdla parket a jejich letmý dotek,

jsem bosá a ulice hlubší,

chybí mi tady část hrudi

s pocitem že vysychá svět

a voda v kolejích se drží

mám v sobě samoty

co prozrazují že chci utíkat a vracet se

zpomalit a ztratit se odjíždět zastřelit se

bláznit a přijít stejná celá objímaná

pravidelně umírající na město ve mně

co mi zamyká slova a potí dlaně

co se nedá vyslovit