Rozhovor s matkou

Vítr mollovou písenˇ zpívá

a hladí stromů kůru,

snad jediná naděj zbývá ,

 bude ta další v duru ?

Jen se smutkem, je být tu nutné,

kterým vzpomínky voní ?

Však ty mé nejsou jenom smutné

a hlavou se mi honí

ty chvíle s Tebou, které hřejí

a jsou i trochu k smíchu.

Proč poddávat se beznaději ,

Nedopouštím se hříchu ?

Čas chlapče, jako rychlík pádí,

to byla Tvoje slova

a ti, kteří se mají rádi

brzo se sejdou znova.

Jen dopřeji si odpočinku,

v tobě jsem neumřela,

tak nebreč, otři slzy,synku

smát jsem tě  vidět chtěla.

Nechci tu s tebou brečet mami,

ta vlhkost je jen zdání

bylo vždy dobře mezi námi,

tak brzo

na shledání