Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZastávka v grafomanských dimenzích
03. 05. 2008
14
30
3057
Autor
57188418432178751875
Seděli proti sobě; bez hnutí a slov. Byla to Mužsko-Ženská schůzka, tudíž žádná citová ulejvárna. Ale v té chvíli oba mlčeli, jako když je polijete benzínem a se zapálenou sirkou tancujete kolem.
Žena měla dlouhé vlasy až po ramena, v očních důlcích modré pronikavé oči a pár centimetrů nad bradou pevné červenou rtěnkou zamazané rty. Její postava nebyla přímo stvořená pro světová předváděcí mola, přesto by ji spousta mužů charakterizovala jako ‘‘tak akorát‘‘. Tento konkrétní Muž, sedící na druhé straně podlouhlého stolu se šachovnicovým motivem měl patrně k tělu své pohlavní protivnice podobný přístup. Dával to si sice nepřímo najevo pouze občasnými a nedlouho trvajícími pohledy na její zrak vybízející vnady, avšak už jen pro svou vzhledovou bezvýznamnost by musel z principálního hlediska z této osoby sexuálně šílet.
Samotný důvod schůzky – zda-li šlo vůbec o schůzku – těchto dvou zcela rozdílných postaviček, nebyl vůbec zřejmý. V rohu prázdné místnosti hořela svíčka a jen velice skromně osvětlovala zbytek rozlehlého prostoru. Právě rozlehlý prostor určitým způsobem vybízel k označení nevyužitý a co se týče obnažených bílých zdí, nebylo taktéž o co stát; pokud tedy za objekt hodný připomenutí nepovažujete zarámovaný papír s amatérskou – nejspíše dětskou - malbou krajinky.
Jistě, s odstupem času se může zdát, že tohle celé byla jen jedna velká zbytečnost obklopená matoucím temnem, ale ne, ve skutečnosti šlo o něco důležitého, dokonce více než důležitého, přímo nepostradatelného. Šlo o vzájemné hledání porozumění, nikoli o odhalení zdánlivě překvapivého tajemství, jež měl dosavadní text mistrně skrývat. Šlo o to, že člověk jako takový se může sejít s jiným člověkem na netypickém místě, za netypických podmínek, aniž by mu musel nutně věřit, nebo ho již předem podrobovat osobním soudům. Právě proto jsou tyto dvě osoby, mezi kterými nefunguje jediná konverzační spojnice, demonstrativní ukázkou popírající jakékoli neopodstatněné předsudky. A také strach, protože být ženou, blbečka s brýlemi, který šilhá po mém výstřihu, bych se bál v každém případě. Přinejmenším bych měl obavy.
Musel se smát. Smích totiž léčí a je zdravý, což vám řekne každý průměrný doktor.
,,Ovšem pouze upřímný a nenucený,‘‘ dodá záhy.
Musel se smát, jelikož si moc dobře uvědomoval hodnotu té emoce, ale nejen proto.
Ano, musel se smát.
A také že se smál, když po stěnách rozmazával její poslední končetinu. Krásně voněla - naivitou a duševní omezeností.
Žena měla dlouhé vlasy až po ramena, v očních důlcích modré pronikavé oči a pár centimetrů nad bradou pevné červenou rtěnkou zamazané rty. Její postava nebyla přímo stvořená pro světová předváděcí mola, přesto by ji spousta mužů charakterizovala jako ‘‘tak akorát‘‘. Tento konkrétní Muž, sedící na druhé straně podlouhlého stolu se šachovnicovým motivem měl patrně k tělu své pohlavní protivnice podobný přístup. Dával to si sice nepřímo najevo pouze občasnými a nedlouho trvajícími pohledy na její zrak vybízející vnady, avšak už jen pro svou vzhledovou bezvýznamnost by musel z principálního hlediska z této osoby sexuálně šílet.
Samotný důvod schůzky – zda-li šlo vůbec o schůzku – těchto dvou zcela rozdílných postaviček, nebyl vůbec zřejmý. V rohu prázdné místnosti hořela svíčka a jen velice skromně osvětlovala zbytek rozlehlého prostoru. Právě rozlehlý prostor určitým způsobem vybízel k označení nevyužitý a co se týče obnažených bílých zdí, nebylo taktéž o co stát; pokud tedy za objekt hodný připomenutí nepovažujete zarámovaný papír s amatérskou – nejspíše dětskou - malbou krajinky.
Jistě, s odstupem času se může zdát, že tohle celé byla jen jedna velká zbytečnost obklopená matoucím temnem, ale ne, ve skutečnosti šlo o něco důležitého, dokonce více než důležitého, přímo nepostradatelného. Šlo o vzájemné hledání porozumění, nikoli o odhalení zdánlivě překvapivého tajemství, jež měl dosavadní text mistrně skrývat. Šlo o to, že člověk jako takový se může sejít s jiným člověkem na netypickém místě, za netypických podmínek, aniž by mu musel nutně věřit, nebo ho již předem podrobovat osobním soudům. Právě proto jsou tyto dvě osoby, mezi kterými nefunguje jediná konverzační spojnice, demonstrativní ukázkou popírající jakékoli neopodstatněné předsudky. A také strach, protože být ženou, blbečka s brýlemi, který šilhá po mém výstřihu, bych se bál v každém případě. Přinejmenším bych měl obavy.
Musel se smát. Smích totiž léčí a je zdravý, což vám řekne každý průměrný doktor.
,,Ovšem pouze upřímný a nenucený,‘‘ dodá záhy.
Musel se smát, jelikož si moc dobře uvědomoval hodnotu té emoce, ale nejen proto.
Ano, musel se smát.
A také že se smál, když po stěnách rozmazával její poslední končetinu. Krásně voněla - naivitou a duševní omezeností.
30 názorů
začátek super, včetně tancování se zapálenou sirkou. druhá část navodila málem romantickou atmosféru, abychom se na konci vrátili zpět do realiy naivity a duševní omezenosti, progresivní :- ) a líbí se mi to daleko víc než ta první povídka-experiment. dobře vymyšleno, dobře napsáno, prostě *.
ten konec se dalk vypointovat různě (i tak, jak jsi to udělal ty) ...ale jinak píšeš fakt lehce a docela ty úvahy člověka vtáhly
u mě trefa do černého puntíku. stylově prostřeno, bez obtíží stráveno. tip
Alma Perdida
09. 05. 2008Water Lily
06. 05. 200857188418432178751875
06. 05. 2008Water Lily
06. 05. 200857188418432178751875
06. 05. 2008Water Lily
06. 05. 200857188418432178751875
06. 05. 2008Water Lily
06. 05. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
06. 05. 2008
Líbí se mi pojem 'pohlavní protivník'. Působí to tak odborně. Skoro jako (poněkud techničtěji znějící) 'protikus'.
Myslím, že s trocho fntazie a hraním se slovy by se z toho dala udělat sranda. Tak, jak text vypadá teď, ho asi vystihuje Tvůj komentář.
Četla jsem s požitkem (hlavně začátek), konec měl asi šokovat, což se stalo, ale možná by nějaké (jiné) pokračování mohlo být ještě lepší... Jako začátek delší povídky super.*
Jj, přiznejme si to, konec je spíše znouze cnost, taky mi haprovaly ty přirovnání "jako když je polijete benzínem a se zapálenou sirkou tancujete kolem." Ale to bude asi tím, že sám mám averzi k přirovnáním, takže nenchci nějak odsuzovat, jen mi přišlo, že se to do textu nehodí. Jinak napsáno velmi slibně, docela mě zaujala pasáž s popisem ženy, o kterémžot problému jsem si teďka četl nějakou šíleně učenou knihu - bohužel už nevím, co v ní bylo napsáno. No dobře, to byl vtip. Každopádně piš dál, pousouvej své hranice, protože tohle asi není všechno, co bys ze sebe mohl vymáčknout! Budeš lepší (což nevylučuje, že bys už teď mnohl být dobrý .).
Wraith Ailohwirre
03. 05. 200857188418432178751875
03. 05. 2008Max-Wesslo
03. 05. 200857188418432178751875
03. 05. 2008Max-Wesslo
03. 05. 200857188418432178751875
03. 05. 2008Max-Wesslo
03. 05. 2008smokrew_b8ie
03. 05. 2008
Nevím, zda je to napsané pěkně, ale myslím si, že autor ví, o čem píše. Určitě ne kvůli tomu, aby nikoho (zejména mezi kritiky) nezklamal.