..lesk a bída bytí sám..

a byla opravdu sladká
   ta moje svoboda..
     mohl jsem ležet v džínách v posteli a nechávat se tiše pobodat
        muškami, co přišly na sklenku krve skrze otevřené okno..
          ještě předtím velkými rezavými nůžkami drahá paní amorovno
               rozstříhala Tě má -nyní už utěšeně bývalá- slečna
                 a ty kousky masa a krev poházela v anglickém parku
                   mezi všechny ty džentlmeny prostřílené kulkami
                     velkými jako bulvy očí..  a má duše jí byla vděčná
                       takže jsem tehdy ani nezavolal kriminálku a jel jsem domů autobusem
                        a v metru čekal jestli mi nezaskočí vlastní jazyk a jestli nepojdu vším tím hnusem
                         a bídou, které jsem pro lesk tehdy neviděl..
                         (..vidíš a Tys mi tenkrát tolik, tolik záviděl..
                           řeknu Ti: je lepší zůstat sám,
                           než spát a bát se s leskem a bídou kurtizán)
 

prostě jsem se včera v noci chytil
    jak ještě ve tři ráno svítím a píšu si imaginární předehry do snáře
         a pak usínám s pocitem revolucionáře, bojujícího z nový srdeční stát..
            ano, již brzy se to totiž musí stát..  už zase vdechuji vůni kolemjdoucích
                a v hlavě pouštím si romantické scény s krásným tělem bez hlavy..
                   a i přes ten smrad z řvoucích brzd to řeknu: „být sám už mě nebaví..“
                     ztrácím se ve svojí hře, v tom napjatém čekání,  co jako říčka před povodní klokotá..
                       jsem sám na moři, na severu se sbírají mračna a já už jen čekám, kde že to ztroskotám..
                     a jde to tak už čtyři preléta a dokud nevyrostu nebude tomu jinak..
             dekapitované tělo mezi bílými prostěradly čeká na svou tvář,
         a už se začal zvedat vítr a vlny počly houpat lodí, tak se –ať jsi kdokoli- prosím snaž
přijít včas..
 
(..do rybářských sítí chytají se mi malí tučňáci,
co nemají lepší věci na práci, než pokřikovat „Už máš děvče? Už máš děvče?“
a  hrát si, že umí létat navzdory svému obludnému línu,
když pak protnou stěnu deště a plácnou sebou zpátky do moře..)