Proč stále dokola?

  Pot piva,
pach lučních cest,
kde zpívá
kos a starej pes
si označkuje
zrezlej keřík,
den nocí pluje
jak se šeří,
v notesu datum
žádné zvláštní,
muž beze chvatu
šel, bez všech vášní,
špičku patu
v čistejch botách,
párek katů
do života
mu prý vstoupí,
třetí, čtvrtá,
neprohloupil,
když moc škrtal
stránek v čarách
existence?
Prach zas na prach
třený tence
promění se,
prasknou struny,
v očích písek,
v uších duny,
bubny nakonec,
vše za pár drobných,
Proč? Tak to ne,
snad afekt zlobný?
Kdo si to přál?
Ta děvka osud?
Fortunu hřál
na prsou dosud,
teď pro pár stovek
je s ním veta,
že byl člověk
slavný léta?
Neznali, co proč
znát by měli?
Že jsou svoloč?
Stěny cely
uslyší
krčení ramen,
uspíší
tak jedno amen.
Budoucnost
je bez otázek,
citu prost
si žije blaze,
všechny city
jdou dohola,
proč? Vždyť vidíš,


stále dokola…