Sen o hledání štěstí

Sen o hledání štěstí

Život je sen a jindy zas není,
ten muj zrovna stojí za hovno,
pořád jen čekáš,že se to změní,
já chci a proto změnim ho!

V mém srdci chybí pochopení,
pro všechny křivdy zlé,
city padaj v zapomnění
a to je pro mě nemilé.

Mé srdce pro nic netepe,
mam však tajný sen,
tu touhu zkrotím ve sklepě,
cause life is always pain!

Schod po schodu spěchám vpřed
té tajné,temné místnůstce,
přímo v ní a uprostřed,
leží holka,co brzy zhyne.

Brečí,kňourá,prosí mě,
ať ji nechám v klidu jít,
teď tváří se nevinně.
Řeknu jí:Chci vykouřít!

Jinak už to prostě nešlo,
měl jsem chuť to udělat,
tohle by mě těžko přešlo,
teď se nesmim rozhněvat...

Krev se ve mně rychle vaří.
těžko zvládám denní stres,
nic se mi zas nepodaří,
ano,udělam to dnes.

Slyšim žalostné zpěvy,
cítím závan shnilého masa,
vidím všechny mrtvé děvy.
To je mého bytí spása.

Tahle není jako jiné,
které teďka u dna hnijí,
jí je moje srdce plné,
poslední hlt z lahve piji.

Dveře se zas otevřely,
vcházím zase do temna,
na city jsme zanevřeli,
byla mrcha nevěrná...

Dal jsem jí naposled sbohem,
zaříz jsem jí jako psa,
mluvit na ní něžnym tónem,
byla věc už zbytečná...

Neukápla ani slza,
co se teda týče mně,
jí se krví leskla koza,
tělo leží nehybně.

Ještěže vim všechno o tom,
jak se zbavit důkazů,
chytli by mě cajti potom,
no nedržim se daných zákazů.

Vláčný tělo není zátěž,
aspoň teda fyzicky,
na svědomí strašná přítěž,
to zní přece logicky.

Na dně mezi ostatníma,
polyká teď vodičku,
přítěž spadla tam za nima,
teď si zpívam písničku.

Tak si v klídku potmě jdu,
nevim však co teď mam dělat,
šťastnej nikdy nebudu,
musim svojí cestu hledat.

Tichá voda břehy mele,
vítr píská o skály,
mě už zase všechno sere,
chci odejít,odejít do dáli...

Neslyším svou provinilost,
nedoléhá ke mně žal,
nechci myslet na minulost,
v růžích jsem si neustlal.

Slyším jenom svoje kroky,
vidím v trávě květiny,
strom krvácející už roky,
roste vprostřed pustiny.

Postava jde proti mně,
další zvláštní přízrak noci,
vtom mý srdce zaplane,
nemam city ve svý moci.

Pozdraví mě vzácný anděl,
dá se se mnou do eči,
našel jsem života úděl,
štěstí mě snad rozbrečí.

Chyt jsem vítr do plachet,
život je teď víc než blahý,
taky jsem se párkrát splet,
chyby jsou teď strašně drahý.

Ptáci zpívaj baladu,
snad je ze mně optimista,
nejsem hajzl bez mravů,
už nejsem hrátka antikrista.

Dyť jsem dělal hrozný činy,
to z hlavy asi nevymažu,
hroznej pocit strašný viny
snad svým štěstím přemůžu.

Slunce září jako dycky,
žádná další novinka,
vylez jsem už ze svý klícky,
zbyla jenom vzpomínka...

Všechno nyní vidím jasně,
stíny mizí rychle pryč,
na světě je přeci krásně,
když naplní se srdce chtíč.

To se stalo díky kráse,
jakou má milá víla oplývá,
její úsměv klidně dá se
k štěstí přirovnat,co už se neskrývá.

Štěstí čeká na každýho
tvora,na světě trpícího...

---