Jarní variace

Teplo zas olizuje naše paty

zkroucené pod tíhou tajností,

světy poezie růžovoučké

plní mne podivnou radostí.

Hnus a žluč tak poštím ven,

separuji zážitky

v životě šedě-lidském,

co křičí na nás jen.

Občas vlivy zvenčí

spalují útrobně,

před lidmi dokola

cítím se menší

a menší.

Ach ty vzpomínkové dotyky

působí stojaté chlupy

v roztřesených chvílích

odříznut od tlupy.

Chtíče zakončené v zákoutích

vzlínají na povrch kůže,

leč z párů kolem na lavičkách

mrtvice mne ranit může.

Bavlněně-froteové

spánky tady bývají,

sic bez učitelky snové

zaspávám dále potají.