Sama

Sama vstávám, sama snídám,
sama v noci své sny snívám,
mně samotné smutno tu je,
když mě nikdo nemiluje,

nešeptá mi něžná slova
potichoučku zas a znova,
nelíbá mé bledé rty,
za to můžeš snad jen ty.

Často se mi zastýská,
když mé vlasy nevískáš
ani jemně nepohladíš,
ranní kávu neosladíš.

Žijem ještě odděleně,
zatím hledím do zeleně,
do luk, polí, do nebe,
stále myslím na tebe.

Popoháním dlouhý čas,
abys přišel brzy zas,
mé srdce tvou lásku cítí,
zmítá se jak pavouk v síti,

touhou pálí, touhou hoří,
překážky a ploty bořím,
už se těším na tu chvíli,
kdy zas přijdeš za mnou, milý,

s kytičkou mě pozdravíš,
ret můj lehce políbíš,
ústa svoje přimkneš naň,
pevně stiskneš moji dlaň.

Pokaždé mě rázem změní
tvoje něžné pohlazení,
jako růže rozkvetu,
plody vydám po květu.

---