NETYPICKÁ PROCHÁZKA MĚSTEM-2

Vykračoval jsem si to ulicemi města a bylo mou snahou vychutnávat si jeho krásu. To však skončilo v tu chvíli, když jsem narazil do cedule, která označovala výkop. Jakýsi pracovník, který se o ni opíral s pivem v ruce, s táhlým výkřikem do něho spadl.

„Já vám pomůžu nahoru!“ řekl jsem při sklonění se nad výkopem. To už muž v jeho útrobách křičel, ale jelikož jeho řeč nebyla mou mateřštinou, tak jsem mu nerozuměl.

„Jestli mi nadáváte, tak vám stejně nerozumím. Nepatříte náhodou mezi ty, co u nás pracuji načerno?“ zněla moje otázka. Muž se stále hlasitě projevoval a bylo na něm vidět, že je dost naštvaný. A já jsem si náhle uvědomil, že ztrácím rovnováhu a padám do výkopu.

 Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak jsem zjistil, že vleže objímám jakési potrubí. Nějaký čas mi trvalo, než se mi podařilo se dostat z objímací polohy a postavit se rovně. Pracovník z výkopu utekl a já jsem začal z něho lézt ven. Rukama jsem se držel podstavce cedule, když tu náhle přiběhl pes a zvedl do výše zadní nožičku. Já se na něho upřeně zadíval, jelikož jsem čůrajícího psa ze spodu ještě nikdy neviděl. Příval stříkající tekutiny mne naplno zasáhl a já jsem se poroučel zpátky do výkopu.

 Uběhlo jen několik minut a já jsem zase lezl ven. Přitom mi kolem hlavy začala poletovat vosa, což mi nebylo nikterak příjemné. Asi jsem se jí nelíbil, protože mi dala žihadlo a to mělo za následek můj opětovný pád do výkopu. Poněkud otřesený jsem následně křečovitě držel v jedné ruce násadu od lopaty a v druhé zase krumpáč, přičemž jsem se nacházel ve stojkové poloze.

 Až na potřetí se mi konečně podařilo vylézt z výkopu a kolem procházející paní s chlapečkem mu řekla.

„Když se budeš špatně učit, tak dopadneš jako tenhle pán.“
„Já se neučil špatně, ale dopadl jsem tvrdě,“ řekl jsem, když se mi vybavil můj dopad na potrubí.

 O něco později jsem došel na velkou křižovatku, na níž u přechodu bylo několik lidí v poloze sprinterů čekajících na start.

„To tady probíhá nějaký závod přes přechod?“ zeptal jsem se muže, který svíral v ruce startovací pistoli.

„Nikoliv. Na semaforu svítí zelený panáček jen chvíli, a tak těm, co chtějí přejít, to přecházení při padnutí zeleného panáčka odstartuji,“ sdělil mi muž, jenž přitom upřeně hleděl na semafor na druhé straně ulice.

„Mohl bych se toho také zúčastnit?“
„Budete však startovat až z druhé řady. A to je velké riziko.“
„Já to risknu!“ pronesl jsem rozhodně a za okamžik jsem byl v pokleku připravený vyběhnout na přechod.

„Tak se připravte! Udržujte rozestupy, aby mohli přeběhnout i ti z druhé strany. Tři, dva, jedna. Start!“ vykřikl muž a vystřelil z pistole. Lidé přede mnou vyběhli a sprintovali přes přechod, tak jako ti z opačné strany. Měl jsem snahu, se těm, co běželi z druhé strany vyhnout, ale nějak se mi to nepovedlo. A tak jsem poněkud otřesený vrávoral vprostřed přechodu. Záhy se ozývalo troubení kolem mne projíždějících automobilů a po chvíli mi neunikla ta skutečnost, že se nacházím připlácnutý na předku auta. Řidič prudce zabrzdil a já jsem se po několika saltech přemístil do houštin nedalekého parku.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI