Nedoštěkáš se

Nedoštěkáš se

Děkuji mí drazí,

byli jste mí vrazi.

Když v šalině jste stáli

jako sochy nazí.

Pan revizor, revizorka,

podepsaná smutná směnka.

Vlažný pohled, opovržení

stíhá mne v očích tupých kočičích hlav.

Dostalo jsem pokutu

za vroucné olíznutí ruky dámy a

s hloupostí štěněte zaběhlého

doufalo jsem,

že mi z kabelky hodí kostičku,

co tak voní.

Mohlo jsem tušit,

žeť je to ostatek matky její?

Co je mi po ní?

A tak s bolestným šílenstvím pražského hladu

štěkám a vrhám se po tom zámku,

co spí tam ta líbezná vůně,

jako v pohádce šťastný konec.

Můj pán tomu zámku říkal urna.

Převrhlo jsem tu vůni svým nedočkavým ocasem a

ze zámku Kostička

sype se matčina dušička.

S kopancem do tlamy

utíkám od dámy.

S povolením k žebrotě uchýlím se se svým hrbem k vykradené Jednotě.

Vy, můj pilon.

Vy, můj pilíř.

Buďte laskav,

dejte halíř………hrdé,vděčné chování k pomilování.

Uchopte tu skývu chleba,

zlobiti se nebudu.

Jinak vznikne chudý základ pro chudičkou etudu.

---