Comme l'Araignée

Pokud mi k cílové pásce

zbývá 1,4x10 na devátou vteřin

tak z nich, jen co vzklíčí za záclonou noc,

utkám velejemné vlákno

natolik však pevné, aby uneslo váhu mého dojetí

(a pavučinu jako nebohý latrodectus mactans při námluvách)

Spustím se střemhlav dolů

- patrně si spálím dlaně, poněvadž nešplhám často -

do hedvábné vzdušné tmy,  k tvému srdci 

(kdo jiný by ti zalátal sny?)

pod vláčnou ospalost tvých boků

(už dávno se v tobě nebojím!)

A pak neslyšně…

…ještě jeden hlt

tvé horoucí nahoty

v hedvábných bocích tmy

a než znovu otevřu oči

uvěřím, že nemáš po milování hlad