Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečeře při svíčkách
Výběr: Pišta_Hufnágl
17. 05. 2008
5
8
1677
Autor
Sarlota.Alli
Filmová romantika v podání reality....
Leželi jsme udýchaní vedle sebe. V pokoji nad námi příšerně chrápal nějakej chlápek a za oknem pršelo. Vzpomněla jsem si na Andulku: "Here comes the rain again, rainin' in my head like a memory, rainin' in my head like a new emotion..."
"Mám hlad.", řekla jsem.
"Chceš něco jíst?", zeptal se.
"Jo.", odpovídám.
"Co chceš jíst?", zeptal se celkem logicky.
"Nevim."
"Mám přinést nějakýho McDonalda? KFC? Pizzu?" Popravdě jsem Měla ukrutnou chuť na chleba se šunkou, nebo něco, po čem by mi netáhlo z pusy.
"Co takhle jít někam do obchodu?" Delvita za rohem byla zavřená, takže v úvahu přicházelo tak jedině Tesco.
"Řekni co chceš a já pro to dojdu."
"Chci jít s tebou a něco si vybrat." Debatu ukončil polibkem. Evidentně se bojí, že mu zas zdrhnu, jako minule, když jsem měla chuť na zmrzlinu.
Nakonec jsme se shodli na KFC. Bylo asi půl devátý když odcházel. Lehla jsem si do postele s knížkou a stihla přečíst dvacet stran, než přišel se dvěma igelitkama.
“Zapomněl jsem na svíčky. Potřebuješ je?” Na celém patře nefungovala elektřina a už byla vážně tma.
“Ale jo. Docela ráda bych viděla, co jim.” Zas odešel a když se vrátil byla jsem v příjemném limbu.
Tiše jsme povečeřeli na zemi při svíčce studenej fast food a zapíjeli to vyšeptalou limonádou z papírovýho kelímku...
“Dáš si pivo?” Jen z tý představy se mi zvedal kufr takže jsem znechuceně zavrtěla hlavou.
“Bude ti vadit, když si dám já?” Jo to teda sakra bude! A tak jsme na to skočili. A pak ještě třikrát, protože ten chlápek nad náma vážně odporně chrápal takže se nedalo spát.
“Slib mi, že mě nikdy nezklameš!” opakoval pořád dokola a u toho mi žmoulal prsa a já si zcela cyniky pomyslela, že zezadu je to stejně mnohem lepší. “Slib mi to!”
“Slibuju.“ Říkám, jen aby dal chvíli pokoj.
Před očima se mi přehrály všechny milostný scény, co jsem kdy viděla v původním znění a krom urputného volání boha toho nikdy moc nenamluvili. Obvykle pili z křišťálových sklínek šampus a hupsli do postele až po hodinové debatě o světové politice. Což má samozřejmě prozaický důvod: V první polovině se realizuje scénárista, mající potřebu sdělit světu svůj názor na světovou politiku, v druhé polovině se realizuje hudební skladatel.
Zatímco já mlčím nad kelímkem a první souvislou větu slyším po pár minutách kopulace... Hmmm, začínám chápat, proč někteří lidé tvrdí, že si 'jen povídali'.
8 názorů
Mne bi zajimalo co tim autorka sledovala pac to bylo plny reklam a naka poenta tam byla ale lidi sy stoho muzou odvodit nekolik koncuProc to tak bylo...
Sarlota.Alli
17. 05. 2008pozorovatel
17. 05. 2008
Celkem blízký styl, ale k tomu, jak psal Winter o streettalku, což je pravda, bych dodal, že ti chybí odstup a nadhled. Je to takový: lidi souhlasíte se mnou, že jo? Jakoby hrdince o nic nešlo, ale přitom jde o všechno. Sice je jakoby drsná, ale stejně mu dá, což je nakonec vlastně správný, je to takový klasický ženský. Mno, uvidíme, jestli na sobě zapracuješ, mohlo by to být zajímavé.
No, mě ten streettalk naroubovaný na ryze klasickou stavbu větu vůbec nesedl. Jo, a přišlo, že uvozovat věty čtyřikrát za sebou není úplně nejlepší - ale to je asi jen otázka vkusu.