Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seno coment
17. 05. 2008
2
22
2373
Autor
Amiška
byla jsem na pohřbu tvýho táty.
byla jsem tam, v zadních lavicích, s kytkou v ruce.
Tys šla za rakví.Nikdy jsem tě neviděla tak plakat.Vždycky jsi byla tak statečná.
Moje malá.Pokrevní sestra.Chtěla jsem ti obejmout srdce.Nešlo to.
kdysi sme chodily po dědině a psaly svoje vlastní divadlo.A shodovaly se v dialozích.Tak často jsi věděla co si myslím a jak to myslím a já to nemusela ani říkat.
Teď nosíš jeho hodinky a sou ti tak zoufale velký
Chci se prohodit oknem a ležet na zemi.Dívat se na nebe a hvězdy.Nemyslet.Nevnímat.
Měla sem mokrý tričko a byla sem naštvaná a hrozně sem se smála.To bylo poslední zvonění oktávy-děcek stejně starých jak my.Týden před naším svaťákem.Ta holka ve vojenským, co po mně čmárala rtěnkou mi řekla:já ty děcka znám osm let.Všechno tu nechávám.Sem uplně v prdeli. Tys mi perem nakresila na čelo srdce a v něm R.Strašně sme se tomu všechny tři smály.A pak byl dějepis.
Přeju si vznášet se a mávat křídly.Přeju si všemu uletět
Tak moc se mi stýská po jeho hnědých očích.Tak moc se mi po tobě stýská.Je mi líto, že sis ke mně nenašel cestu.Závidím tvé rohožce před dveřmi.Každý den tě může vídat.Jsi tak daleko......
A pak bylo naše poslední zvonění a náš maturák.Objímaly jsme se před tou hospodou a brečely jsme.A pak jsi odjela a kolem se zvedaly židličky a Martin pořád hrál a my jsme pořád zpívali.Už si nevzpomínám jak se jim nakonec podařilo nás vyhodit.Nikdy nezapomenu jak tenkrát voněl vzduch.
Pamatuju si, jak jsem po příjezdu seděla v kuchyni v sedm ráno a odmítala jít spát.Protože pak už to všechno bude "včera".
Dál už mám jen tmu.Dál už se nic nestalo.Chtěla jsem se to ráno zabít a myslím, že jsem to udělala.Přepadla jsem přes okraj.Za chvíli zjistím, že jsem jen duch, který zjišťuje ,jestli udělal správně.Za chvilku zjistím, že jsem mrtvá
byla jsem tam, v zadních lavicích, s kytkou v ruce.
Tys šla za rakví.Nikdy jsem tě neviděla tak plakat.Vždycky jsi byla tak statečná.
Moje malá.Pokrevní sestra.Chtěla jsem ti obejmout srdce.Nešlo to.
kdysi sme chodily po dědině a psaly svoje vlastní divadlo.A shodovaly se v dialozích.Tak často jsi věděla co si myslím a jak to myslím a já to nemusela ani říkat.
Teď nosíš jeho hodinky a sou ti tak zoufale velký
Chci se prohodit oknem a ležet na zemi.Dívat se na nebe a hvězdy.Nemyslet.Nevnímat.
Měla sem mokrý tričko a byla sem naštvaná a hrozně sem se smála.To bylo poslední zvonění oktávy-děcek stejně starých jak my.Týden před naším svaťákem.Ta holka ve vojenským, co po mně čmárala rtěnkou mi řekla:já ty děcka znám osm let.Všechno tu nechávám.Sem uplně v prdeli. Tys mi perem nakresila na čelo srdce a v něm R.Strašně sme se tomu všechny tři smály.A pak byl dějepis.
Přeju si vznášet se a mávat křídly.Přeju si všemu uletět
Tak moc se mi stýská po jeho hnědých očích.Tak moc se mi po tobě stýská.Je mi líto, že sis ke mně nenašel cestu.Závidím tvé rohožce před dveřmi.Každý den tě může vídat.Jsi tak daleko......
A pak bylo naše poslední zvonění a náš maturák.Objímaly jsme se před tou hospodou a brečely jsme.A pak jsi odjela a kolem se zvedaly židličky a Martin pořád hrál a my jsme pořád zpívali.Už si nevzpomínám jak se jim nakonec podařilo nás vyhodit.Nikdy nezapomenu jak tenkrát voněl vzduch.
Pamatuju si, jak jsem po příjezdu seděla v kuchyni v sedm ráno a odmítala jít spát.Protože pak už to všechno bude "včera".
Dál už mám jen tmu.Dál už se nic nestalo.Chtěla jsem se to ráno zabít a myslím, že jsem to udělala.Přepadla jsem přes okraj.Za chvíli zjistím, že jsem jen duch, který zjišťuje ,jestli udělal správně.Za chvilku zjistím, že jsem mrtvá
22 názorů
na moravu mi nešahej, jestli s tím máš nějaký problém, běž si ho vyřešit někam jinam čecháčku
na moravu mi nešahej, jestli s tím máš nějaký problém, běž si ho vyřešit někam jinam čecháčku
na moravu mi nešahej, jestli s tím máš nějaký problém, běž si ho vyřešit někam jinam čecháčku
violetlight
25. 05. 2008
mám amišku přečtenou celou( narozdíl od tebe asi i zevnitř)..a nikde mi to u té rohožky nepřišlo stejné jak jinde, ale to je názor na tvorbu, tu si kritizuj jak chceš...ale nechápu, jak si můžeš dovolit napsat kritiku, která zasahuje do citů toho člověka. kterýho notabene ani neznáš. je to krajně neprofesionální, myslela sem že se tu hodnotí díla, ne to kdo je jak do koho zamilovaný.
jak myslíš
já píšu jak umím a jak to cítím.líp asi neumím.
vůbec nikým nejsi nucena to číst
violetlight
25. 05. 2008violetlight
25. 05. 2008
obzvlášť myšlenka s odmítáním jít spát, protože pak už to všechno bude včera..to je ono..SUPER