Vrať se

Jako u řady podobných témat - (neopětovaná) Láska, Noc, Jaro ... je i u tématu "opuštění" velmi těžké přinést něco nového, něco podnětného, nějaký neotřelý obrat, metaforu, něco pro co stojí dílko číst. To se ale bohužel v téhle básničce, podle mého názoru, nepovedlo. Jejím kladem, ale zároveň největším záporem je prozaický jazyk a dokonalá předvídatelnost a pochopitelnost díla. Ničím - žádným obratem, obrazem - ničím nepřekvapí. Je pochopitelné, že být opuštěn někým, koho považujeme v té chvíli za střed svého vesmíru velmi bolí. Je rovněž pochopitelné, že jednou z forem terapie je vypsat se z toho pocitu. A věřím, že najdeš někoho, komu se to bude líbit - třebas proto, že zažívá stejnou situaci. Nebo že tě zná a bude tě chtít potěšit. Ale pro mne, pro nezúčastněnéhio čtenáře který nezná ani tebe, ani tvou situaci, je to sakra málo.