listopadové blues

tlaková níž v mé duši

řídké prostředí

kaštany v kapse pro štěstí

a chvilky samoty

kapky buší mi do oken

a jako kulky pronikají

do čerstvé tkáně

tak nějak znějí tamtamy

zde na opuštěném vinohradu

kde pěstovat nenávist

vyplácí se více než-li víno

ty lidi v mém pokoji

už přestal jsem vnímat

je čas přestat věřit na bubáky

když ten zlý svět je venku

někdy ve světlých chvilkách

přemýšlím že bych se vrátil

zas zpátky mezi lidi

a oprášil svý starý zvyky

usmíval bych se na ulici

hladil si cizí psy

a na dětským pískovišti

náhodně nalezený stříkačky

házel bych do koše

však pryč jsou ty chvíle

kdy podzim zářil zelenou

dnes divná místa zde

kde sněží uprostřed léta

poštovní holubi

ještě nenašli cestu zpět

snad proto

že z okna mého polstrovaného pokoje

je vidět střelnice