Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIndiana Jones a království křišťálové lebky
Autor
Jinny
Co vlastně říct k pokračování trilogie, která mě kdysi naučila milovat film? Lucas a Spielberg mnuvili o čtrvtém díle už tak dlouho, že jsem to posledních deset brala spíš jako tak trochu sadistické hrátky. Lucasovi přišlo důležitější stvořit další Star Wars trilogii a Spielberg už dlouho točí vážnější filmy. Inu, tak dlouho mi přišlo nereálné, že čtrvté dobrodružtví Henryho Jonese vůbec vzniklo, až jsem tomu uvěřila až v kině. Moje zážitky jsou ještě čerstvé… řekněme tak hodinu a půl.
Co se týče příběhu, tvůrci zachovávali hrobové mlčení a já se rovněž pokusím přidržet cimrmanovského „nesmím ani naznačovat“. Pravděpodobně nikomu, kdo měl zájem vědět víc, neuniklo, že děj se posunul o zhruba dvacet let od Poslední křížové výpravy, Indyho soupeři jsou tentokrát Sověti a že křišťálová lebka má co do činění s civilizací Mayů.
A je to skutečně vše, co potřebujete vědět, zbytek jsou detaily. Bohužel včetně všech hlavních postav. Pokud jsme si v prvním díle užívali slovní výpady Indyho „bývalky“ Marion, ve dvojce jiskření mezi Indym a Willie a ve trojce duo obou Jonesů, ve čtyřce jsou vztahy postav ne nezajímavé, ale stereotypní. Nějak na ně nezbyl čas mezitím, co někdo pořád někam padá, utíká, popřípadě ujíždí. Samotný Jones pak sice je hlavní postavou, zhruba stejně velký prostor ovšem dostává (celkem logicky) „rebel bez příčiny“ Shia LaBeouf.
Království křišťálové lebky rozhodně není špatný film, je prostě tím, čím Jonesovské eskapády vždycky byly – popcornová oddechovka. Čtyřka z pochopitelných důvodů nikdy nemůže být přelomový film. Od prvních tří dílů se liší především tím, že k nim už pravděpodobně všichni máme nějaký vztah. Snad největší výhradou by bylo zbytečné lpění na rodinných hodnotách a snad finále leckomu nebude sedět. Indyho svět se na druhou stranu vždycky inspiroval vším možným, jen ne zoufale nudnou skutečností, a závěr čtvrtého dílu je skutečně nesmírná (vesmírná) podívaná.
Království křišťálové lebky zkrátka má i nemá kouzlo starého Indyho. Dělí je ovšem takřka dvacet let. A s věkem prostě přicházejí ztráty.