Oblázek

Jsi basnik, ja ctenar. Ty davas, ja beru a premyslim. Pochopeni unika vzdy a vsemu, ani Yeats a jeho Second Coming to nemeli jednoduche. Za 100 let te treba taky budu interpretovat v pohode se 100% pochopenim, zatim to ale nejde.

Díky, dámy :-) Pounde, Pounde, příteli, klíč ti uniká, a přitom jsi zrovna ty člověk, který jej má na dosah. Nicméně! Ač jsi to nerozluštil, často jsi velmi blízko. A samozřejmě mám radost, že v tobě vyvolává pocity, které jsem prvoplánově nezamýšlel, a přesto tě po přemýšlení a interpretaci pronásledují. Velký dík.

Hm, deset minut tu sedim a nevim, co napsat. Dostal si me. Dovolim si zapremyslet, zauvazovat, vykresli, co vidim. S tvym dovolenim (neverim, ze bys psal o sutrech :). Prolog vypada jasne, ciste, sutr. Nasledujici myslenka neni nijak objevna, ale presto. Prvni pohled muze byt taky jenom prvni pohled, co me napadlo, kdyz sem to cetl podruhe bylo, ze muze jit rozhodne i o lidi. Individuality, ktere rostou a pomalu (ale jiste) je smila okoli. K dobremu, nebo spatnemu nemusi byt jasne. Hladina vody pak muze jednoduse znazornovat rozdil mezi dvema svety, ten co je "pod" se meni velmi pomalu (detstvi?), ten "nad" se meni zase strasne rychle (dospivani?). Ani jedna zavorka nemusi byt pravdiva, nemusi jit o potucek, muze jit o poradnou reku, ktera semele uplne vsechno, co ji stoji v ceste. Jeji sila je potom neporovnatelne vetsi nez tak "nad". V 1. strofe vidim dvoji ujisteni, ze je clovek prece. Jedno z nich je vlastne spis ujistovani se v tom, ze jsem. Prizraky, nebo aspon pocit, ze nas ten zivot mele kam chce je jasny. Navic v tomhle pouziti vidim prizraky jako mozny strach z budoucnosti. Je to mozna o dospivani. O ztrate detsvi, coz vlasntne hnedka muze podporit druha strofa a slovo "pohadka". Neco, co konciva dobre je pryc. Je cas prozkoumat ten svet, velky, neznamy, divny, zradny... ale obcas i hezky, zejo? Treti strofa je dojsmyslna, jednak odkazuje na zmineny kaminek, ale taky na skrinku a to i presto, ze se v druhe puli vraci ke kaminku. Kazdopadne je zajimave kouknout na to jako na "neco v necem". Ta druha pulka je vubec zajimava. Lidi casto rozbiji a nici veci, ktere maji kouzlo, aby je pochopili. Ty veci pak kouzlo ztraci a tim ztraci smysl i cast sveta: "vedeni se prilis ceni" chapu jako obrat, ktery rika, ze vedeni stoji ve vysledku strasne moc. Konec uz je jenom proste zarazeni se do toho sveta, konecna ztrata iluzi, zustala jenom realita a semleti.

Taky jsem "kamínková", takže od prologu až do konce je fajn... */

dobře věřím, asi podle pohledu čtenáře, každému se odvíjí tok myšlenek jinak, takže co pro jednoho nepasuje, druhý zcela chápe

Díky za návštěvu. Jen jedna rada pro čtení, vše pasuje.

líbí se mi název, ten mě přilákal, zajímavý pohled na dovolenou, ten začátek tam uplně nepasuje