Ledničkový trauma

Erární lednice. Na patře, na koleji. Všechno v sáčkách. Přeplněná. Přehrabaná stokrát tam a zpátky. Sáčky vesměs stejné – carrefour, tesco, pak no name fujtajbl šustící spousty.
Dáš zbytek od maminky, třeba pár nedojedených brambor, do prima piksličky, dáš do lednice. Čekáš. Možná si je pak osmažíš. Nemáš tak moc peníze. Budou se asi hodit.

O dva, tři měsíce později.....

Bojíš se šáhnout. Právě tě zamrazilo, protože ti došlo. Nedá se svítit, musíš najít, jinak....každý ví.
Hledáš. Moc to nejde, ale hledáš.
Máš. Piksla, co by se snad měla ještě někdy na něco použít, je o dvě kila těžší. Nemáš na vybranou. Popelnice. Hned za rohem. Odvrátit, co nejvíc. Zadržet dech. Je to statečný, trapný a směšný.  Málem se udusit. Rychle vyřídit. Strašně moc rychle vyřídit. Nepoblinkat se. Rychle se vrať a  napusť horkou vodu! Vylejt a  hned zase napustit, vylejt. Pořádně, opravdu velice pořádně, v zájmu piksly a budoucích uživatelů. Jar a znova několikrát. Savo? No to asi radši jo. Jar. Horká voda.

Jdeš na seminář z mikrobiologie a prší. Pán ze země sbírá svou jen poměrně čerstvě spadlou cigaretu.