fikce

zvedla hlavu a upravila si vlasy, přelétla pohledem sál.Teď bude přednášet.
Vždycky tak nějak dělala co se jí řeklo.
Směsice pokory a vzdoru.
Holka, ty máš na všechno odpověď, říkali jí a nemysleli to jako lichotku.
No a co?To je dobře, né?říkala a věděla, že je drzá.
Měla zrzavý vlasy a pihatý nos a dost směšně vykrojenou pusu.Někdo jí kdysi řekl, že vypadá dost jako klaun a ona se tomu hlasitě smála.
A pak si ta slova doma stokrát přeříkala do mokrýho kapesníku.
Ve školce se rozhodla, že se provdá za Tomáška."Protože mě umí ochránit před všema velikánama" řekla mamince.
Rozhodla se, že bude barová zpěvačka nebo jeptiška.Opakovala to i když byla starší a moudřejší, , byl to dobrý vtip k pobavení společnosti.Ale ona se nikdy nesmála.
Nikdy jsem tě neměla poznat.Řekla mu o mnoho let později a práskla dveřma.Měl hnědý basetí smutný oči a velký hebký ruce.Nosíval jí cigára, kouřili spolu tajně a vajgly házeli do potoka a dívali se jak plavou.Máš vlasy jako oheň, řekl jí.
A pak přišel on.Měl tmavý vlasy co v létě světlaly a dolní ret větší než horní.Jezdil za ní na kole, vypadal nesměle, trochu jako kluk co se ještě bojí sám sebe.Taky měl silácký řeči a ona ho vážně poslouchala.Nikdy jsem nepoznal smutnější holku, řekl jí předtím než se spolu vyspali.
Seděla pak v okně a dívala se do noci.Hvězdy svítily uplně přesně  stejně jako když byla malá holka a trhala v noci třešně.Vyděsilo ji to.
A pak stála zase před spoustou lidí a říkala co si myslí a oni jí za to ještě zatleskali.
A potom jí někdo plácal po zádech a někdo další řekl běž, a tak šla, ale vůbec nechtěla.Chtěla se vrátit.
Nepůjdu tam, je tam brouk, dobře jsem ho viděla, opakovala si sama pro sebe a pak se rozběhla, aby neviděli jak brečí.
A potom byla zase sama.Sama s ním.Opírala se o něj a říkala si, že ji ochrání uplně před vším.Měl široký ramena a hloupý kecy.Nemohla poznat, co myslí vážně a kdy si z ní jenom střílí.Ale nejspíš myslel vážně uplně všechno co řekl.Stejně jako ona.
Tančili spolu dlouho uprostřed hluku a pak se najednou ohlídla a zjistila že objímá bloncku.A sahá na brunetu, měla hezkou postavu a nos skoro jako ona.
A tak šla ven trhat kopretiny.Byl tam pes, smutně se díval, tak smutně, že si musela udělat šrám na ruce, aby tu bolest přehlušila.A pak přišel další pes.A další a další.Spousta psů.
A ona šla na veterinu.Protože věděla, že se těch očí nikdy nezbaví.
Těch smutných hnědých.
A tak sedí, drží v rukou okopaný zkrvavený svět a píše na druhou stranu skript.
Nikdy nepřestala litovat, že se nestala barovou zpěvačkou.

---