Hádka o páté

Hádka o páté

Roční období se sešla na čaj. Na čaj o páté. Jednou totiž Léto vidělo tento zvyk u jednoho národa a moc se mu talíbil. A protože Léto je neodbytné, vnutilo nápad svým sourozencům.

A tak se jako na každé schůzce bavila, až došlo k hádce. Období se začala hádat, které že je nejlepší, nejužitečnější a nejkrásnější.

„No přece já, Jaro. Probouzím nové životy, stromy rozkvétají a hýří barvami. Vůně roztahuje své prsty po celé zemi. Každy uzná, že jsem okouzlující a smyslné.“

„Ale jdi,“ skočí Jaru do řeči Léto. „Když přijdu po tak dlouhé době na řadu já, Léto, každý se raduje. Mé dítě, jasné letní sluníčko, šimrá a hladí těla lidiček. Děcka se koupají v řekách a rybnících. Jenom já jsem tak hřejivé a skotačivé.“

„No tak,“ přidal se Podzim. „Však víte, že se lidé radují z bohatých nadílek mého ovoce a nádhernéch barev Podzimu. Já jsem z vás nejzralejší a nejštředřejší.“

Zima celou dobu trpělivě poslouchala a nakonec povídá: „Já se s vámi nebudu hádat, protože jsem nejstarší a nejmoudřejší. Mohla bych sice říct, že žádné z vás neroní slzy štěstí v podobě sněhu, který děti milují. Však se vzpoměňte, jak na něm skotačí. Ale vždyť víte, že jsme potřebné všechny. Každé z nás, Jaro, Léto, Podzim, i mne Zimu, má někdo rád.“

Ostatní období pokyvovala hlavou. Nakonec se shodla, že jejich sestra Zima má pravdu.

A hádejte co se stalo na dalším čaji o páté?

Roční období se opět pohádala.