Pohled do budoucna

V srdci zmar a v očích bědy,

v nichž tíže vepsána jest, arci

mé kroky míří naposledy

k místům, jež znal jsem nazpaměť,

a kde ztrácel jsem se v lesoparcích

jako děcko. Teď však starci

jsou mými druhy – zcvrklá pleť

a vrásky, pohled bez jisker,

z mé masky stala se lidská tvář,

hle, zřím tahy přímo nelidské,

tma pohltila všechnu zář,

živlové pekelní tam běsní.

To je můj ráj, můj očistec,

kde pod Kristem krev ukapává…

 

 V srdci zmar a v očích bědy,

v rukách jen křeč, ohnutá záda,

ohně zamrzly a vzplály ledy,

v čem řád jsem zřel – v tom zřím chaos, změť,

dolů šplhám se, na vrchol padám,

z ostří stává se mi rokojeť,

rukojeť jak ostří bodá,

co miluju, to schne a vadne,

v pohřební řeč se mění óda,

v křivici přejdou křivky ladné,

žádné zámky si už nesním.

Kdo vždy je ctný, je pokrytec.

jsem bojovník – proto vše vzdávám…