Ďakujem Mylenka a tie naše Máriine slzy sa volajú
Platanthera bifolia)tiež nádherný
Tato kytička to je...Hvozdík kropenatý :-)
Tato kytička to je...Hvozdík kropenatý :-)
pekná básnička,Mylenko.Asi pred týždňom mi kamaratka odtrhla v hore kvietok,mal mámivú vôňu,vraj sa volá ľudovo Máriine slzy.Máš aj ty na mysli tie kvety?
Tos mi dělat nemusela, teď před spaním...
Ale vlastně je to moje vina. Mám si je číst hned když vyjdou. A tahle vyšla v poledne; a před týdnem.
ano...někdy v té době jsem zažil podobný vesnický pohřeb...
Víš, moorgaane, není to jen pocit...je to obrázek...nakreslený naivně, protože ho kreslím vzpomínkou dvanáctiletého dítěte... proto jsem sem dala ten komentář Petra Miroslava...moc mě tehdy potěšil, protože on pochopil o čem ta básnička je... já svoji babičku budu mít v srdci pořád i ty její ohromé hnědé oči, které se staly znamením našeho rodu...dnes se jimi na svět dívá má dcera a jsou to ty nejkrásnější oči na světě...tedy pro mě :-)
je to pocit, pocit tvuj a proto ho nejlip chapes jen ty, je to urcite dobre, ale ja to nemuzu tka vnimat, protze se me k odchodu obou babicek vaze uplne jiny pribeh.. a tak to asi vnima vetsina z nas.. /***
U nás se hvozdíkům taky říkalo slzičky... je to jímavé čtení */
Ne, opravdu jsem to nepsala ve dvanácti... ach jo :-)
No mě se to moc dobře nečetlo... ale téma je to hezké a pokud si to psala ve 12 tak je to v pořádku...
Pokud je ta jistá naivita záměrná, tak se myslím báseň povedla. Děti jsou takové - přímočaré. Proč nás v dospělosti tak "děsí" přiznat si naivitu, citlivost, slzičky, dojetí? On nám někdo řekl, že se to nehodí, žejo? :-)*
Toto mi k ní napsal člověk, který psaní rozumí a jeho názor tu chci mít.
Ach, jo, mě to čeká zítra. Asi potom napíšu, jak veselá a krásná chvíle to byla. Jsi docela jako Božena Němcová, úplně vidím tu Barunku (Libušku Š.), jak běží k úlům a pláče. Babička nám umřela, říkala. Jen s tím rozdílem, že nevěřila, že na její babičku někdo čeká.
Tato báseň se mi líbí a nemohu ji nic vytknout. Jen vytýkám uvnitř sebe. Sakra.
7.9.2006 | Petr Miroslav
Tak to je co by kamenem dohodil, slovaku :-))
Tak to je co by kamenem dohodil, slovaku :-))
Spomienky ostávajú stále žive. Pozdravujem z Libáně u Jičína, kde teraz pracujem.
Nechci to znova vyvěšovat, aby to nevypadalo, že jsem to smazala kvůli prvnímu komentu ...ale nevím, jak jsem dokázala sem nacpat svoji reakci 3x :-)
Nekulhá, Jarmilo... tu básničku jsem napsala už dřív, asi před dvěma roky a psala jsem ji tak, jak o by ji psalo to dvanáctileté děvče, kterým jsem tehdy byla. Proto je v prologu i datum.
Nekulhá, Jarmilo... tu básničku jsem napsala už dřív, asi před dvěma roky a psala jsem ji tak, jak o by ji psalo to dvanáctileté děvče, kterým jsem tehdy byla. Proto je v prologu i datum.
Nekulhá, Jarmilo... tu básničku jsem napsala už dřív, asi před dvěma roky a psala jsem ji tak, jak o by ji psalo to dvanáctileté děvče, kterým jsem tehdy byla. Proto je v prologu i datum.
téma krásné, zpracování kulhá - umíš/umělas to daleko lépe
Písmák