Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUnavená
07. 06. 2008
30
0
1268
Autor
woman
4.6.08 (po měsíci v brně)
jsem unavenáz lidí se sklopenejma hlavamaze slepejch žebrákůsedících v dešti na chodníkua taky z paniček se psíkemco házej jim do klobouku penízejsem unavenáz ženskejch o berlíchco funějmaj na rameni asi takstokilovou taškuna nohou boty na jehlácha kolem pusy rozmazanou rudou rtěnkujsem unavenáz krásnejch holekco maj tak vychrtlý lýtkaže by se daly používatna jednohubky místo párátekjsem unavenáz pokřikujících fakanůhulících trávu před naším domemunavená z peroxidovejch blondýnv superznačkovym oblečeníjejichž slovní zásobapotom co mi šlápnou v metru na nohuskýtá tak akorát „sorry“ (krávo?)jsem unavená z toho deštěkterej celý hodiny bubnuje na parapetna deštníkna střechu autobusuna mou hlavujsem unavená ze svých vzpomínekze svý minulostikterá se zhmotňuje všude tamkam se podíváma zavírat před tim oči je marnýach bože prahomatko městmůj domove po dvacet letco se s tebou stalojsi tak prázdnáprázdná a šediváse svou řekou aut a lidílidí a autspěchajících lidítroubících autjsem tak unavenáz pocitu že tady čas běží pozpátkujakoby se všechny místnostizmenšovalyokna rozbíjelaa ticho praskalo ušní bubínkyje mi tu prázdnoa z toho prázdna mě bolímě bolímě bolíležim ve svym pokoji na kobercia jsem unavenáz toho jak mě koberec štípe do obličejez toho jak mě štípal tehdy a tehdya tenkrátvždycky když jsem byla samavždycky jsem byla samazměnila jsem setak moc že mě samotnou to děsía teďtadyv kontrastu s tím všímco zůstalo stejnýmě to děsí mnohem vícděsí mě že se nemám kam vracetděsí mě že se nechci vracetjsem unavenáz těch lidí se kterejma musím mluvita nemám s nima už nic společnýhounavená z toho všehoco tak dobře známco jsem dvacet let považovalaza docela fajna teď...teď je to prázdný a šedivýa já už nedokážu říctjedu do prahy - jedu domůvždyť nemám domova pokud ano není tadyjsem unavenáz ulicze svýho pokojeze svý postelekterá je promáčená slzama minulostijsem unavená ze svýho plyšovýho medvědakterej na mě pořád koukástejnějako na mě koukaj všichni tadyale já jsem jinájiná a unavená