PŘEKVAPENÍ (4)

Blížily se prázdniny a Péťa se jich nemohl dočkat. Maminka mu slíbila, že letos budou o prázdninách  u babičky. Ona se tam bude opalovat a  nabírat sílu z babiččiných buchet a on bude moci běhat s kluky. Horákovi mají dokonce koně a Vašek mu povídal že ho nechá svézt. Bude jezdit na koni jako kovboj na Západě. Maminka řekla, že dobře, ale jen pod dohledem pana Horáka.

 
Na vysvědčení měl Péťa samé jedničky a tak maminka zavelela:,,Jdeme do cukrárny!“

Jenže v cukrárně bylo plno . Všechny židličky pod barevnými slunečníky byly obsazené. ,,Asi se letos urodilo hodně jedniček, “ zasmála se maminka.
Měla na sobě oblečené ty nové květované šaty, které ji koupil tatínek, když se po operaci vydali poprvé do obchodu a moc ji to slušelo.
Maminka vytočila číslo na mobilu: ,,Petře, chtěla jsem s Péťou do cukrárny, ale je tu plno. Půjdeme do Ztracenky, nechceš jít s námi? Přinesl samé jedničky. Jdeme na zmrzlinu, ale myslím, že se mi nechce ani vařit. Dáme si slavnostní oběd.“
,,Hurá!“ zavolal Péťa. Ve Ztracence mají  veliké akvárium, plavou tam ryby a uprostřed zahrádky tryská vodotrysk z kašny a mají tam lepší slunečníky. Veliké jako stany a výborně tam vaří.
,,Tatínek přijede za námi, má prý pro nás také překvapení.“

Ve Ztracence bylo ještě volno. Péťa si objednal hranolky s kuřecími nugetami. Maminka si dala maso tří barev, ale byl to podvod, protože bylo jen světlé a tmavé, ale mamince  moc chutnalo. Když dorazil tatínek, objednal si bramborák  s masovou směsí, to byla specialita šéfkuchaře a tatínek si ji tu dával pokaždé.

,,Tak co máš pro nás za překvapení?“ Zeptala se nedočkavě maminka.

,,Byla za mnou v práci paní Čermáková.“ Péťa se podíval na maminku, která zpozorněla a visela tatínkovi na rtech. Neznal žádnou paní Čermákovou a tak jen zklamaně poznamenal:,,No a to je to překvapení?“
,,Ano,“ odpověděl tatínek a pokračoval: ,,Ptala se mě, jak se cítíš. Ví, že jsi po té operaci a jestli prý bys souhlasila, aby se seznámili s tvým zdravotním stavem.“
,,A co jsi řekl?“ téměř vykřikla maminka nedočkavě. Tatínek se usmál a odpověděl:,,Řekl jsem pravdu, že se cítíš skvěle, že chceš po prázdninách nastoupit zpátky do práce a že si myslím, že nebudeš proti , aby se zeptali na tvůj zdravotní stav i tvého lékaře.“Maminka upírala své veliké oči na tatínka a Péťa tomu vůbec nerozuměl.
Tatínek pokračoval.,,Mají holčičku k přímé adopci. Včera se narodila nějaké studentce, která ji chce předat přímo do rodiny. Nechce ji dát do kojeneckého ústavu. Prý by to bylo možné provést i takto. Říká se tomu předadopční péče.“
,,Cože?!“ vykřikl Péťa? ,,My budeme mít holčičku? Cizí?“

,,Peťulko,“ otočila se maminka k synovi. ,,Víš, já … jak jsem byla nemocná… na té operaci. Už nikdy nebudu moci mít děti. Věděla jsem to už dřív, než jsem musela do té nemocnice a tak jsme už před třemi lety požádali o adopci. Chtěli jsme, abys měl bratříčka, nebo sestřičku, víš. Je plno dětí, které se narodí a rodiče se o ně nemohou starat. Vždyť to přece znáš. No a my jsme si s tatínkem mysleli, že bys byl rád, kdybys nebyl sám, co říkáš?“

Péťa se podíval na maminku a viděl nějaký podivný strach v jejich očích. Zasmál se  a vykřikl:,,Já bych raději brášku, ale i holka je dobrá.“

Maminka se rozbrečela.Teď se díval nechápavě Péťa.,,Maminko, nebreč, holčička je fajn, když chceš holčičku, tak budu mít sestřičku, nebreč prosím.“

Jenže on měl slzy v očích i táta. No  a  to je asi to překvapení. Ještě nikdy neviděl tátu brečet!