mramozun

pod smutným nebem monzunu dozrála naše nálada do trpkých hroznů rozumu to je zaujímavé vyznanie! vážne ...

Dík za kritiku, popřemýšlel jsem si... tady jsou výsledky :-) 1. první strofa a její logika: chtěl jsem vyjádřit stav vztahu, kdy přestože člověka miluješ cítíš jak jde všechno ke dnu, že třeba nejsi ten pravý kdo by měl stát po boku člověka který pro tebe tolik znamená a svou nedokonalostí a ubohostí ho táhneš sebou ke dnu (můj případ)... ty trpké hrozny rozumu jsou uvědoměním těchto věcí a následné racionální vyřešení této situace svým odchodem z jejího života, přestože v mém bude stále. 2. rytmus třetí strofy je schválně vybočený, rozevlátý, apelující na prožitek v deklamaci, nerad píšu ve verších a prototypech rytmu, mám raději zvukomalbu a tu se mi tam místy (myslím) podařilo dostat. co se týče omletých spojení tak z nich nemám tentýž pocit co ty, ale to bude dáno asi tím, že čtu míň než ty (asi všichni čtou více než já :-))) 3. souhlasím s tím že třetí strofa je patetická, vím to o sobě a tíhnu tomu i v jiných směrech umění :-) jsem s tím smířen... ale co se týče nezvládnutelné formy básně!!! tím jsi mi spíše udělal radost, protože nesnáším básnické formy a rozhodně se je nějak nesnažím zvládnout nebo uchopit, právě se z jejich sevření co nejvíce vymanit. Ještě jednou děkuju za kritiku, je po dlouhé době opět nějaká konstruktivní která mi dá impulz se zamyslet, vyhranit či vymodelovat :-) taky přeju pěkný den

myslim si ze vim co si tim chtel rict:D