Asul, Dwymlechský Vlk II.

Shrbený muž, škrábající cosi brkem na zažloutlou stránku knihy,vázané v kůži, vztyčil stářím ohnutý prst a zasyčel.

" Která ? Wehner praví, že Dwymlechský Vlk zahynul již během boje, Ahmas oponuje studií, jež nám dokazuje Vlkovu smrt v kobkách pod sídelním městem prince Wessena. Korunu všemu nasazuje Iderik svou tezí hrdiny Vlka, který si proklestil cestu ze zajetí, zabil bájného wywerna Kir, aby vzápětí, v čele hordy osvobozených gnómských pašeráků, vzal ztečí samotný Wessenův palác. Nesmysl. Naprostý nesmysl.

" Proč by to nutně musel být nesmysl ? Připusťme na okamžik, že Iderik mohl mít pravdu..."

Esemar se na druha hněvivě podíval a rázně švihnul rukou v jasně odmítavém gestu.

" Ne, nikdy ! Tihle šílenci, tihle šarlatáni, hlásající o Vlkovi bludy, jakým byla například domněnka, že byl polobůh, tihle všichni by měli být vyškrtnuti z osnov a nahrazeni mnohem profesionálnější literaturou faktu !

Chceme-li se dobrat pravdy a objektivního pohledu, musíme vystrnadit veškeré rádoby učené pitomce, Iderika nevyjímaje."

" Ale přeci."

" VARUJI TĚ IZMAE ! Už toho bylo dost."

" Promiň Esemare, vrátíme se k rozboru situace ?"

" Ano, jistě že ano," alchymicus, řečený Esemar, si posunul brýle a kýchnul.

" Izmae."

" Ano ?"

" Zapomeň na Iderika. Zapomeň na Braga. Zapomeň na jalové řeči a pusté teze."

" Zapomenu."

Oba se znovu sehnuli k rozdělané práci. Po chvíli se laboratoriem neslo jen skřípaní brků a tichý, odměřený šepot kandidátů věd...

Kost zapraštěla a v modři oděný žoldnéř chraplavě vykřikl, klesnul na kolena a pustil okovaný bijec. Vzápětí znovu zakřičel bolestí, to když mu Asul jediným úderem zarazil zlomenou rukojeť vesla do hlavy. Další, zasažen levým hákem do brady, odletěl mezi lavice a přestal se hýbat. Nosáč, zády se opírající o Asula, uťal sekerou princovu muži ruku v lokti a bodcem, jímž byla zbraň opatřena na druhé straně, vypíchl jeho druhovi oko. Ten se chytil za tvář a strašlivě zaječel, odpotácel se pár kroků, zakopl o svíjejícího se bezrukého kamaráda a nešťastnou náhodou srazil překvapeného Nosáče na palubu. Zabijácký trpaslík ještě stihl krýt bodnutí halberdy a sek kvartou jednoho šermíře, ale pak jeho obranou pronikl hrot rapíru, čepel partyzány i ježatá koule morgensternu. Nosáč zachroptěl, plíce se mu zalily krví. Asul se zachmuřil, tvář se mu stáhla zlostí nad smrtí drahého přítele, i když neviděl, jak Nosáč zemřel, neboť v tu chvíli měl plné ruce práce s odrážením dotěrných vojáků jeho výsosti Archibalda Wessena. Zpoza hromady sudů přiletěl ohnivý šleh a spálil tucet mužů, valících se po můstcích z jedné galéry, na popel. Druhý jej hned následoval ,ale jen neškodně olízl vršek zábradlí a náhle zmizel. Asul zaslechl pištivé zaklení a suše se uchechtl. Prudkým švihem přelomil násadu zbraně jednomu z vojáků a mocným kopem mu prorazil hrudník. Žoldnéři se prozíravě stáhli a obklopili Asula ze všech stran.

Mezi vojáky se protlačil vysoký muž, přes záda přehozen černý plášť, na rukách navlečeny černé kožené rukavice. Vehementně tleskal.

" Ohh, jak působivé, jak brilantní ,jak grandiózní. Vskutku, Vlku, neustále mne udivuješ, ta tvá technika boje !"

" Saprios Austrim Fisst," zavrčel obr," ve své celé nádherné zkurvené osobě."

Muž znovu zatleskal a promnul si navoskovaný knír.

" Musím říci, Vlku, že mne tvé chování opravdu překvapuje," potřásl Saprios smutně hlavou," čím jsem si zasloužil tolik ironické vulgarity ?"

" Jdi do hajzlu ! Nechci se s tebou bavit, jsi nula, jsi jen špína, prach na princově botě ! Bastarde !"

" Ale, ale Vlku. Snad bychom se nehněvali."

Asul skousl rty a mlčel. Jen pěsti svíral tak, až měl klouby celé bílé.

" No, milý Vlku, situace zdá se býti jasná, není-liž pravda ? Tví muži jsou buď mrtví nebo zajmutí, magicus umlčen, první důstojník zahynul, kormidelník také. Nic ti nezbylo, ani loď ne. Jak vidíš, vyčlenění vojáci právě prorážejí trup tvého drakkaru a pošlou ho pekně k ledu."

Asul zavrčel a nakročil.

" No copak Vlku ? Chceš mě zabít viď ? Budeš mít možnost, budeš."

Fisst pokynul skupině žoldáků obchodní gildy.

" Chci ho živého."

Pět jich Asul poslal na věčnost a dva zmrzačil, než se jim ho podařilo strhnout a svázat řetězy.

Poslední, co viděl, než se vše propadlo do tmy, byl zjizvený obličej zavalitého Kubaránce.

Tma...

V ústech cítil krev.

" Ten hajzl je vzhůru pane poručíku !"

" Médni mu eště ednu, hať pozná aké to je, kurvoň kurevný !!!"

" Rozkaz pane !"

Tma...

Pálil ho obličej, pot mu vnikal do otevřené rány nad obočím. Visel, připoután za ruce i nohy, natažen, zcela bezmocný. Cítil zatuchlý pach, přesto v něm ale bylo něco zvláštního, něco, co mu říkalo, že zatím není v proslulých kobkách města Zaga. To něco byla sladká vůně smrti, zabíjení a boje. Přemýšlel. Kde ? A proč ?

Dopadlo na něj světlo. Přihmouřil oči a viděl, jak do cely vstupují čtyři muži. Tři byli téměř nazí, až na černé kukly a kožešinové bederní roušky. Čtvrtou osobou nebyl nikdo jiný, než sám Saprios.

" Tak,Vlku. Jak se cítíš ?"

Ticho.

" Ah, statečný odpor. Nu dobrá, když nechceš mluvit, rozvážeme ti jazyk," Saprios odepjal od opasku stočený bič a zkušeným pohybem jej rozvinul," chtěl bych vědět, kolik toho asi tak sneseš."

Ti tři se opřeli o stěnu, založili ruce na prsou a tiše pozorovali scénu, která se jim odehrávala před očima.

Fisst se napřáhl a švihnul.Na Asulova záda dopadla s mlasknutím první rána. A za ní druhá, třetí, čtvrtá, pátá, desátá, třicátá. Asulova záda se proměnila v krvavou řeku, Saprioso, pokryt šarlatem od hlavy až k patě, vypadal jako dávný anděl války, pár kapek dopadlo i na dráby, stojící co nejdál od běsnícího kapitána Sapriosa Austrima Fissta. Po padesáté druhé ráně jej rozbolela ruka a tak si bič přehodil do levačky. Následovalo dalších čtyřicet sedm švihnutí, čtyřicet sedm mlasknutí a čtyřicet sedm proudů krve.

Při čtyřicáté osmé vyklouzl Sapriosovi bič z dlaně a přistál kdesi v koutě.

Kapitán si odplivl.

"Opláchněte ho."

Zima. Bolest. Strach. Nenávist...

" Ještě dýchá Petře, ksakru."

" Jak je to vůbec možný Manueli ? He ? Dyť ho kápo ubičoval k smrti né ?"

" Asi to nebude jen tak nějakej nýmand Petře. Se přece stačí podívat na ty svaly ! A mrknej na jeho vejšku."

" Fíha, ten má hodně přes šest stop, spíš k sedmi. co říkáš Manueli ?"

" To si piš Petře, ten má sedm a chlup navíc, no né ?"

" Určitě Manueli, kurvamať, jen jeho haksna je velká jak moje stehno a to nejsem žádnej střízlík, nemám pravdu ?"

" To máš Petře, je to holt pěkněj vobr !"

" Pěkně zkurvenej vobr Manueli a zrovna my ho musíme připravit na souboj. Si představ, že by se třebas utrh. No nebyl by to brajgl ?"

" To byl Petře. A nás by asi našli rozmlácený na kousky. Pěkně naházet do pytle. Moc práce by s náma nebylo, co ?"

" Máš recht Manueli."

" Posraná práce tohleto."

" To teda jo."