Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

o sobotách jezdím k našim

12. 06. 2008
6
11
1182


Schválně se nečešu tak jako Edith
Pěstuju brambory za nehty
pro celý regiment

Celé dny vyložená v okně
lokty na peřině
odklepávám popel
na švestkovou trvalou nebohých penzistek s pudly
a špačky cvrnkám
Novákovým do pelargónií

Občas se kouknu k obloze
jestli mi nehrozí prst
nebo nepadá klec
ale většinou
nic

 Do kaše nefoukám
A i když stojí hrnek na horkých kamnech
neberu si chňapky

Otvírám cizím
a zvu je na oběd
Před nimi v nedbalkách
zabíjím slepice přímo ve vaně
a když odcházejí
neodpovím jim na pozdrav

Nádobí od večera
nemyju ani druhý den
Složenky neplatím
raději se opíjím do němoty

a směju se až škytám

Pak uprostřed noci volám našim
jak se mají
že já se mám skvěle
mám bezva muže a děsně práce
a jestli nemůžu přijet aspoň na sobotu


11 názorů

berg
17. 06. 2008
Dát tip
Jsem mistr nesouvisejích poznámek. ÷))

daddy
17. 06. 2008
Dát tip
zvláštní souvislost.. :)

berg
16. 06. 2008
Dát tip
A vo tom to je... vo tom chaosu nad švestkovou trvalou nebohé penzistky, někde mezi parapetem, sporákem a postelí už ne tak živou. P.S. Tímto děkuji mé milé S. za virtuální bozk. ÷)) **

daddy
15. 06. 2008
Dát tip
co by měla viset, je akorát zralá, podle mě... :)

i díky za tipy (zvláště NePoe_tovi za rozebrání až na kost, ostatní prominou:), jste shovívaví, sama cítím, že tohle jabko mohlo na stromě ještě chvíli klidně viset...

NePoe_ta
15. 06. 2008
Dát tip
Jsou lidi, kteří když už něco vylepí, tak jde vždy tak trochu o událost. I když ne vždy vylouplou ze tří oříšků, obvzlášť jedná-li se o setsakra tvrdou pecku, je člověk uváděn do váhání, zda nad ní to své vybubnovat na veřejném prostranství, jako před nádražím v Bubenči. Už to tak, že když je v člověku pohoda, harmonie, odvaha, tak nějak ty své předodzpěvuje do písní, do melodie, třebaže zastudile. A není-li harmonie k mání, odměřuje své v neodramatické konstatování pod rouškou rácia. Toď příběh Tvého textu, který je pro mne nezastřenou výpovědí o chaosu v sobě. Chaos, náhodilost, nedohlédnutelnost zlem; strach věrným podkoním (důvěrně znám ty trýznivé stavy ztráty orientace ...). Nicméně závěr voláním našim to klade do náramně lidské roviny protikladu - na pevný soket. :) a co takhle zavolat našim, jestli by nepřijeli na sobotu? Myslím, že pro tak veskre bytostně společenského tvora jakým člověk, je ztráta vazby s "našimi" "svými", nejhlubším propadlištěm do beztíže (že někdy stačí mít tu "svou" krysu, na samotce). -t-

daddy
13. 06. 2008
Dát tip
hoho*

Fagus
12. 06. 2008
Dát tip
Připomnělo mo to, jak někdo kdysi prohlásil: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské. Aneb když nechceme nic, dostaneme všechno. Zajímavé verše. Inspirativní.

Nicollette
12. 06. 2008
Dát tip
ba co víc, nejspíš si jí dám mezi oblíbené, dokud se jí nenabažím pořádně

Nicollette
12. 06. 2008
Dát tip
s noblesou napsaná... nepůsobí na mě směšně ani přehnaně jako většina básní, které ženy o sobě dokáží napsat... pousmání *

Fagus
12. 06. 2008
Dát tip
Připomnělo mo to, jak někdo kdysi prohlásil: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské. Aneb když nechceme nic, dostaneme všechno. Zajímavé verše. Inspirativní.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru