NETYPICKY SE VZNÁŠEDLEM

Protože doprava v ulicích města kolabovala a zlepšení kvůli neschopnosti jistých institucí realizovat silniční obchvaty bylo v nedohlednu, tak mi v hlavě uzrál nápad na sestrojení vznášedla. Můj pradědeček, který byl ztřeštěným vynálezcem, po sobě zanechal plánek na jeho zkonstruování. A já jsem byl rozhodnutý podle něho postupovat.

  Když jsem došel ke garážím, tak mne překvapila ta skutečnost, že mojí garáž někdo ukradl. Můj automobil, jenž připomínal obrovskou hromadu šrotu, však kupodivu ne. A jelikož jsem potřeboval k sestrojování nějaké vhodné místo, tak se má pozornost obrátila na garáž souseda pana Bláhy. Tomu před několika dny zase někdo ukradl auto, což se mu stávalo pokaždé, když na nový automobil uzavřel pojistku. A tak jsem se do jeho garáže nastěhoval se vším potřebným.

  Mnoho nocí jsem strávil v garáži a také na pohotovosti. Ale nic mě neodradilo od sestrojování vznášedla. A tak poněkud zafačovaný a náplastmi oblepený jsem vznášedlo dokončil. Pravdou je, že se jaksi nepodobalo plánku, jelikož jsem trochu experimentoval. Vznášedlo připomínalo směsici několika aut světových značek, za což mohly části různých vozidel z vrakoviště. A protože přivařená vysunovací sedačka se zasekla ve vysunuté poloze, tak jsem musel prodloužit pedály i volant. A to mělo za následek, že vznášedlo vyhlíželo jako gabriolet, jemuž však nejde zatáhnout střecha.

  V to ráno, kdy jsem hodlal do práce doletět, jsem se svátečně oblékl a po usednutí za volant jsem hned vznášedlo nastartoval. Když jsem se vzápětí hlavou praštil o vnitřek střechy garáže, tak mi došlo, že neřídím automobil. Chvíli jsem seděl s defilujícími hvězdičkami kolem hlavy a pak bylo mou snahou si zamáčknout bouli na hlavě. Po téhle zkušenosti jsem raději vznášedlo z garáže vytlačil. Vznesení do vzduchu poté proběhlo bez potíží a já si to namířil k parkovišti před panelový dům. Na něm bylo několik sousedů, kteří na vznášedlo zkoprněle hleděli s otevřenými ústy.

„Vážení sousedé, představuji vám dopravní prostředek blízké budoucnosti. Jste právě svědky prvního průkopnického letu!“ pronesl jsem nahlas a sousedům málem vypadly oči. Pak jsem stočil vznášedlo směrem ke své práci a ze zvyku jsem letěl nad silnicí. Lidé v autech i na chodnících nevěřícně zírali na to, co se to vznáší ve vzduchu, a já jsem si užíval letu. Trochu mne jen znervózňovaly spodky cedulí a semaforů, o něž jsem se občas praštil hlavou, ale jinak let probíhal v klidu. Záhy mi však začal docházet benzín, ale k mému štěstí se nedaleko nacházela čerpací stanice, a tak jsem dosednul na okraj její střechy. Za okamžik se mi podařilo sjet po sloupu na zem, na níž jsem zůstal sedět objímaje rukama a nohama sloup. Poté jsem vzal tankovací pistoli a s ní začalo lezení po sloupu na střechu.

„Člověče, co to děláte!?“ rozkřikl se na mne muž z obsluhy.

„No lezu. Zaparkoval jsem na střeše,“ znělo moje vysvětlení.

„Co…co…“

„Já přiletěl vznášedlem.“

Muž udělal několik kroků a poté zůstal stát jako opařený, když uviděl můj dopravní prostředek na střeše. Já jsem vznášedlo natankoval, zaplatil jsem a při odletu se mi naskytl pohled na stále zkoprněle stojící a užasle hledící postavu.

„Já si létám, já se vznáším, do práce bez potíží letím, a hle, nějaký kouř vidím,“ zanotoval jsem si, načež vznášedlo se mnou vlétlo do hustého dýmu, který stoupal z továrního komína. Rozkašlal jsem se a před očima mi vše zčernalo. Byl jsem naprosto dezorientovaný a cloumal se mnou tuberácký kašel. Přitom se vznášedlo ve vzduchu všelijak pohybovalo, a když jsem opět viděl, tak se mi naskytl pohled na otevřené dveře nějakého skladu. Do něho jsem vzápětí vletěl a přitom mému zraku neuniklo velké množství porcelánu a skleněných věcí. Při průletu vznášedla se v hale ozvalo ohlušující řinčení, načež se můj dopravní prostředek rozpadl. Já jsem poté seděl poněkud otřesený s volantem v ruce na spadlém regálu a připitoměle jsem se usmíval.

„Já se vám omlouvám, já letím do práce. Tady je ale střepů. To budete mít všichni štěstí až do konce života,“ řekl jsem s úsměvem zaměstnancům, kteří se ke mně seběhli. Pak se však ozval křik a já jsem záhy utíkal před skupinou naštvaných lidí.