Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..scénaristická..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
Acid rain, when Abel looked up at Cain We began the weeping and wailing A hurried high from pestilence, pills and pride, It´s a shame, we could of gone sailing But heaven knows, Heaven knows everything Tranquilize I got this feeling that they´re gonna break down the door I got this feeling they they´re gonna come back for more See I was thinking that I lost my mind But it´s been getting to me all this time And it don´t stop dragging me down Silently reflection turns my world to stone Patiently correction leaves us all alone And sometimes I´m travel man But tonight this engine's failing I still hear the children playing Dead beat dancers come to us and stay Cause i don´t care where you've been And I don´t care what you've seen We´re the ones who still believe And we´re looking for a page In that lifeless book of hope Where a dream might help you cope With the Bushes and the bombs a-re, Tranquilized. -Tranquilize; The Killers feat. Lou Reed; Sawdust(2007)
na ostrově se ztratil malý chlapec a marně teď hledá lávku zpět
snubní prsteny popadaly do vody a labutě se pro ně začly potápět
-vdavkůchtivě a bez přístrojů
tak tklivě běží v nejvyšším patře, v tom největším z pokojů promítání
tak slečny a páni, pěkně si piště poznámky a Ty tam: „Nedělej, že spíš..“
vždyť dole na ulici právě křísla tramvaj o refýž
a ne zas tak daleko odtud zazněl hrom
no, tak prosím studenti.. ..´cause show must go on..
pište a ťukejte, mé hejno vytáhlých kouřících datlů,
natoč svou loďku přímo proti proudu a pádluj
až k těm jediným a pravým pramenům.
za okny se protrhla mračna a dolů srší všechna lítost světa
a jako nálet kamenů burácí teď déšť po střeše.. Počkat, jaká byla ta poslední Sydowova věta?
voda buší do okenních tabulek a všem stoupá v hlavě to černobílé napětí,
prsteny v labutích krcích a loďky plné vody a kusy vosku co bývávaly pečetí..
mezi keři na ostrově pořád někdo naříká,
tak radši dělejme, že se nás to netýká..
film skončil a teď je řada na nás zase nové filmy psát,
ne že bychom si to nevybrali, že ne že by to tu někdo neměl rád
sednout si… a psát a psát a psát..
plést příběhy z ničeho a rýt obličeje do masa..
a zatím na ostrově chlapec usnul, ušpiněný od vší té mokré hlíny..
pera škrábou o papír a prsty tančí, uhodil blesk a vítr hází štosy žaluzií
a dole v kavárně slavie stařenky na výletě z domažlic kávu pijí
možná si k ní dají i sachr
a já to tak za hodinu dopíšu, odevzdám a půjdu domů
jako ten největší machr, natáhnu se do postele, zavřu oči
a půl hodiny si počkám než zmizí mi z pod víček poslední písmena..
bouře přešla a země je od ní rozrytá, zjizvená
od všech těch ran důtkami deště..
na břehu leží udušené labutě a první podnikavci si již vzali kleště
a páčí jim bižuterii z dlouhých krků..
kolem spícího chlapce slétli se holubi a vrků, vrků
klovou ho po těle dokud nepřijde k sobě a nedojde městem domů..
všude klid, nic už se neděje, jen někde výš na proudu je stále slyšet chorály hromů..
usnul jsem v mokré košili a nohama na polštáři k tomu..
a mé pro dnešek na dobro vypotřebované Psýše,
tiše unikne stesk, až si začne zas nanášet barvu zpět na tváře…
že já hloupá už tehdy neodešla,
když začal psát ty scénáře…