Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMyrmidoni
Autor
Taira
Myrmidoni
1.
Bílé plachty...
nebo černé...
nebo nachové...
nebo zlaté,
když musí být
a čtvrtá barva uzavírá kruh.
Bílé jak zbroj Athénina
a víra v právo... naivita,
že písek zůstane nezbrocen
a slzy zažehnány.
Černé jak noc a smutek nad muži,
co neuvidí sladkou Helladu
pro touhy Menelaovy ženy.
Nachové jak purpur,
znamení pomíjejících králů,
jak krev a láska,
když ohně usínají
ve zpěvu válečných písní
a touze popela.
Zlaté... jak sama smrt,
jak záblesk Thanatových křídel
na zbroji hrdinů Ilionu,
jak vzpomínka na Ifigenii
a moře, co volalo, zaklínalo,
když vítr zpečetil obzor svým kouzlem.
Oceán našeho života...
a není to tak,
že nic nemá smysl.
2.
Plameny...
a pálí po čekání.
Na to, až padnou sny
a z jejich pevností zrodí se ráno.
A Moiry předou nit
a tkají gobelín
ze slov a z gest
zmeškaných šancí
a zpustlých modliteb
slepených vínem.
Jaké je být v jejich dlaních,
když sáhnou po nůžkách
a doupraví vzor?
Pro tebe hra...
a pro mě?
Odpovědi bez otázek.
Špička jehly a jazýček vah.
To je má moira...
nevěřím na nesmrtelnost;
vždyť hasnou také hvězdy.
Tak pálí svítání,
když dosud trvá noc.
3.
Tři tisíce kroků...
slunce černá jako štít
zakalený vlastní krví.
Poslední záblesky
- krásné jak Apollón -
blýsknou se ve vlasech
zpola skrytých kovem přilby.
Tohle je láska.
Vědět, co je tvoje čest.
Kde začíná - kde končí.
Kde hasne naděje
a kde začne zrada...
Není hoden tvého hněvu.
A ty nemusíš za něj umírat.
4.
Až život zapomene,
co měli jsme mu dát
v pramenech touhy z Léthé...
co zbyde? Bolest? Strach?
Doteky chodidel v trávě
zkřehlé z hvězdiček asmodelu...
to není Elysium.
Kapky krve zpívají o věčnosti -
pro tebe... pro mne?
Kdo to kdy pochopí...
Budu víc než stín tvého života?
Budu víc než stín ze tvé lásky?
...jak příliš oprýskaný štít...
...jak roztříštěný meč...
...jak zlomené ratiště kopí...
To není obraz pro bohy.
To není obraz héroů
v čekání věčnosti, když ty nepřicházíš.
Mám počkat na druhém břehu.
A věř mi: déle bude líp.