Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Myrmidoni

17. 06. 2008
0
1
954
Autor
Taira

takový pochybný text velice ovlivněný jedním mě blízkým člověkem, respektive několika nekonečnými rozhovory o Iliadě a jejích pozdějších interpretacích, díky nimž jsem celkem radikálně změnila názor na některé hrdiny...

 

Myrmidoni

 

1.

Bílé plachty...

nebo černé...

nebo nachové...

nebo zlaté,

když musí být

a čtvrtá barva uzavírá kruh.

Bílé jak zbroj Athénina

a víra v právo... naivita,

že písek zůstane nezbrocen

a slzy zažehnány.

Černé jak noc a smutek nad muži,

co neuvidí sladkou Helladu

pro touhy Menelaovy ženy.

Nachové jak purpur,

znamení pomíjejících králů,

jak krev a láska,

když ohně usínají

ve zpěvu válečných písní

a touze popela.

Zlaté... jak sama smrt,

jak záblesk Thanatových křídel

na zbroji hrdinů Ilionu,

jak vzpomínka na Ifigenii

a moře, co volalo, zaklínalo,

když vítr zpečetil obzor svým kouzlem.

Oceán našeho života...

a není to tak,

že nic nemá smysl.

 

2.

Plameny...

a pálí po čekání.

Na to, až padnou sny

a z jejich pevností zrodí se ráno.

A Moiry předou nit

a tkají gobelín

ze slov a z gest

zmeškaných šancí

a zpustlých modliteb

slepených vínem.

Jaké je být v jejich dlaních,

když sáhnou po nůžkách

a doupraví vzor?

Pro tebe hra...

a pro mě?

Odpovědi bez otázek.

Špička jehly a jazýček vah.

To je má moira...

nevěřím na nesmrtelnost;

vždyť hasnou také hvězdy.

Tak pálí svítání,

když dosud trvá noc.

 

3.

Tři tisíce kroků...

slunce černá jako štít

zakalený vlastní krví.

Poslední záblesky

 - krásné jak Apollón -

blýsknou se ve vlasech

zpola skrytých kovem přilby.

Tohle je láska.

Vědět, co je tvoje čest.

Kde začíná - kde končí.

Kde hasne naděje

a kde začne zrada...

Není hoden tvého hněvu.

A ty nemusíš za něj umírat.

 

4.

Až život zapomene,

co měli jsme mu dát

v pramenech touhy z Léthé...

co zbyde? Bolest? Strach?

Doteky chodidel v trávě

zkřehlé z hvězdiček asmodelu...

to není Elysium.

Kapky krve zpívají o věčnosti -

pro tebe... pro mne?

Kdo to kdy pochopí...

Budu víc než stín tvého života?

Budu víc než stín ze tvé lásky?

...jak příliš oprýskaný štít...

...jak roztříštěný meč...

...jak zlomené ratiště kopí...

To není obraz pro bohy.

To není obraz héroů

v čekání věčnosti, když ty nepřicházíš.

Mám počkat na druhém břehu.

A věř mi: déle bude líp.


1 názor

IVO
17. 06. 2008
Dát tip
Labyrint. Ne snad vysloveně odpuzující, ale pod vodopádem velkých slov postupně chřadne a pozvolna mizí hlavní dějová nit.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru