Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdpolední meditace
17. 06. 2008
6
19
1496
Autor
Tichý společník
Dnes odpoledne ukřižuji svého Ježíše
a ve vyčítavém tichu
smyju svoje viny
mešním vínem
... do zapomnění
a potom, potom možná
jestli mi to dovolíš můj Pane
navleču své myšlenky na šnůrku
jako korálky na růženci
a budu je probírat
tvými prsty
... do zapomnění
19 názorů
jo, je to jistý druh poezie, který se asi klerikům moc nelíbí, ale mě nevadí, ač to není nic nového, každý (no asi ne uplne) občas viníme toho Jezise a chcem ho trhat, znova ukrizovavat a tak podobne.
Pišta_Hufnágl
18. 06. 2008Tichý společník
18. 06. 2008
Pišto nemilosrdný! Čeština je velmi obtížný jazyk, pravidla se mění a díky bohu za každého, který aspoň kliká. Snaha je to, co se cení!
Pišta_Hufnágl
18. 06. 2008Tichý společník
18. 06. 2008
Myslím, že to zapomnění (správně s "en" - promiň) je opravdu krok dál. Nejdřív totiž musíme odpustit - a pak zapomenout. Teprve potom, až zapomeneme, je proces odpouštění ukončen.
Krásná, podnětná a hluboká báseň. T********
Tichý společník
18. 06. 2008Pišta_Hufnágl
18. 06. 2008Tichý společník
18. 06. 2008Tichý společník
17. 06. 2008
krom toho, že bych svý viny nezapíjel až do zapomění, ale maximálně do odpuštění, se mi to zdá fakt dobrý
*