Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDívko
17. 06. 2008
8
15
2111
Autor
Adhil
Takový výkřik do tmy
Dívko,
neříkej že nejsi, ne, jsi.
To přece nejde, nebýt a přitom tě vidět. Co potom jsi?
Mlha? Kouř? Vzduch?
Hůř. Jen představa?
To raděj ten vzduch, pak bych se tě nadechl
a vydechl a nadechl a vydechl.
Dívko, hlupáčku, žiješ. Slyším skřípat srdce v těle.
Tělo domem duše a já - tvůj dům,
můj hrad – ho obléhám, uléhám
a nadechnu a vydechnu
Opravdu jen přízrak, mrak?
Klame zrak.
V tichu křik, spílám. Vzlyk.
Jsi?
15 názorů
sestricka.slunicko1
28. 07. 2009
Je to moc formální, jednoduché, ačkoli to co popisuješ, jednoduchostí nečiší.
Je. Určitě je.
Ale možná není zrovna tady.
A tak nezbývá, než se toulat a nadechovat a vydechovat a nadechovat a vydechovat, až jednou přijde nadechnout a nedýchat a raději na chvilku omdlít, než ji pustit.
Určitě je.
sharene.de.maire
23. 10. 2008sharene.de.maire
23. 10. 2008sharene.de.maire
23. 10. 2008Ginna Avro
24. 06. 2008
hezké,milé,není to zbytečně zamotané,moc hezky vyjádřeno.moc líbí,tip :)
docela nezvyk u tebe číst něco tak niterného, intimního. stydím se nahlížet.
formálně ano výkřik-krs ty otázky, hesla,...po několikerém přečtení razí jednoduchost rýmů(vykřičník ke kategorii!)
za nejelementárnější pilíř něčeho hodného hlubší kritiky považuji úsek:
"Tělo domem duše a já - tvůj dům,
můj hrad – ho obléhám, uléhám
a nadechnu a vydechnu"
plus "Slyším skřípat srdce v těle."
bohužel v kontextu zdvojeného těla dochází k eliminaci výsledné síly obrazu.