Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ještě

18. 06. 2008

1558

Autor

Amiška

Omlouvám se za stupidní a nesourodý verš, já ho ani nechtěla, vnucoval se mi

Jsem poslední dítě co utíká hlavou proti zdi
ještě svět se otáčí
opakuju co mi nestačí
opakuju co si všechno přijdu vzít

(co děti?mají si kde hrát?!)

ještě ráno nevzešlo z kopců pod sluncem
ne ještě pořád ne
počítám co všechno se ve mně ještě hne
co stojí ještě za ten pláč.
-A já sem pořád lepší protihráč

Večírek pro zvané
prázdné lahve marně sbírají sílu
to co chceš to se stejně nestane...

ještě pořád parapety svítí do tmy
naklání se k ní

...opatrně...
jen se mě klidně dotkni
ještě můžeš
ještě srdce ( co sem se s ním nadřela)
pořád bije
ještě pořád mám teplé dlaně
a rty
jenom oči

už jsem zavřela