Asul, Dwymlechský Vlk III.

Zachrčel a pokusil se vyplivnout jakýsi chuchvalec, který mu ulpěl v krku. Za okamžik Asulovi došlo, že je to konec hadrového roubíku, jenž se bolestivě zadírá do úst. Stále byl zavřený v cele, tahle však byla jiná, prosvětlenější. A pach staroby zmizel. Vše bylo čisté a on ležel na velkém kameném stole, údy přikované, ale natolik volně, aby s nimi mohl pohybovat. Asul chvíli klidně ležel a když se mu o čelo rozprskla druhá kapka vody, zkusil se posadit. Ochromující bolest vystřelila ze zad do všech směrů. Padnul zpět na chladný kámen a prudce oddechoval.

" Kampak Vlku ? Snad už nechceš odejít ?!"

Jízlivý hlas kapitána Fissta bodal do uší a probouzel v Asulovi zlost.

" Tak Vlku, přežil si trochu bičování, co bys řekl na nějaký ten souboj ? Máš chuť ?"

Asul zavřel oči a kousl se do jazyka. Neudělá mu radost tím, že bude mluvit, nebo křičet.

Slyšel cvakot podpatků. Fisst přešel kolem něj a ledabyle prohodil ke komusi za Asulovými zády :" Připravte železa."

Vrzly dveře.

" Kapitáne Fisste, okamžitě se hlaste i s vězněm u jeho výsosti !!"

" To jako hned ?"

" Pochybujete snad o rozkazech vznešeného prince ?"

" Jistě že ne, poručíku Wilberte," Saprios se ještě chvíli díval na chodbu, kterou poručík pravidelné armády Joshua T. Wilbert odešel. Jednou Tě dostanu, pomyslel si Saprios a krutě se usmál, jednou Tě dostanu.

" Slyšeli jste vy páchnoucí hromady sraček ? Odemkněte tomu zkurvysynovi pouta a připravte ho na eskort ! HNED !!"

Dvojice drábů přispěchala vyplnit Fisstovi rozkazy. Zručně odepjali Asulovi pouta na rukou a připjali je ke krátké ocelové tyči, zámek držící řetězy nohou jen odemkli a zase připjali k háku, trčícímu uprostřed z tyče.

Se supěním Asula zvedli a jeden z nich do něj šťouchl rukojetí palcátu.

" Tak se hejbej, hajzle ! Nebo ti jednu majznu po palici !"

Asul zavrčel a vykročil, ale zamotala se mu hlava z bolesti v zádech. Klesl na kolena. Něco zasvištělo vzduchem, před očima se mu roztančila kolečka a hvězdičky a pak upadl.

" Ty vole, Manueli, neblbni."

" Klid Petře, kápo vodešel, tak nás nikdo nemůže vidět, no né ? Tak čeho se bojíš ?"

" Dyť si mu ji natáh vokovaným koncem, moh si ho zabít ! Víš jakej by z toho byl průser Manueli ? Víš jakej ?"

" Takovejhle," ohnul Manuel loket, aby Petrovi ukázal jaký," takovejhle by byl Petře, ale to je jedno, hejbe se ? Hejbe. Chcípnul ? Nechcípnul. Takže ho koukej zvednout, ať se papalášové nediví kde že s tim kreténem sme."

" Jasně Manueli, dyť už dem."

Klopýtal dlouhou chodbou, bohatě zdobenou sgrafity, obrazy, sochami a gobelíny. Zerkháni, Shintové, Andurové, Imereni a mnohé další národy se podíleli na stavbě tohoto proslulého paláce. Asul konečně věděl, kde je uvězněn. Nebyl v zemi prince Wessena, nýbrž jeho sestry, paní z Ken a to dokonce na jejím nejoblíbenějším místě, zámku Askell, ráji jižních zemí a pohádkové říši, jak tvrdili básníci a jiní umělci.

Konečně stanuli u širokých pozlacených dveří, před kterými stáli na stráži dva černí Shintové, v rukách scimitary, opřené křížem přes hruď. Na ramenech byly vyšity jasně rozeznatelné znaky. Symbol vztyčeného wywerna.

" Hadi," prohodil Petr k Manuelovi tiše, se špatně skrývaným strachem.

Manuel kývl a hrubě pobídl Asula koncem palcátu.

" Nesnáším je. Nesnáším ty jejich černý ksichty Petře a víš proč ? Víš proč ? To kvůli tomu, že nemaj duši. Říkal to otec Ulister a otec Ulister to musí vedět."

" Když to říkáš Manueli."

Asul v opovržení zkřivil rty. Manuel si toho všiml a uštědřil mu ránu palcátem do stehna.

" Hni sebou hajzle jeden přerostlej ! A přestaň se šklebit, nebo ti ten ksicht zmaluju tak, že tě pak nepoznaj ani po hlase !"

Shintská stráž nehlučně otevřela dveře a ustoupila do stínu.

Asul narovnal záda, potlačil bolest a hrdě pozvedl hlavu. Vkročil do prostorné síně, na jejímž koncí bylo vyvýšené pódium s trůnem paní z Ken a dvěma menšími trůny, nepochybně pro její dvě překrásné dcery.

Oba drábové chtěli obra následovat, do cesty se jim ale postavili čtyři Shintové, zakřivené a smrtící čepele výhružně pozdvihnuté. Petr zbledl a strnul, zato Manuel si před ně dovolil odplivnout, pak popadl kamaráda za loket a odtáhl ho pryč z audienčních prostor zámku Askell.

Dva ze stráže položili hroty zbraní Asulovi na krk a ten napravo nepatrně kývl. Společně pomalu vyrazili k trůnu. Paní z Ken byla ještě líbeznější než obě její dcery dohromady, ačkoliv ji muselo být více než čtyřicet let. Ta nádhera vyrazila Asulovy dech, pár vteřin nehnutě stál a očima hltal všechny detaily. Sál chránilo dvacetosm gardistů jeho výsosti prince Wessena a šest Shintských Hadů, nepočítal-li ty dva přede dveřmi.

Celkem tedy osm Shintů. Dokázal by zabít dva, možná i tři, pokud by byl v plné síle a dobře ozbrojen, ale osmi najednou čelit nemohl. A ani by to nedokázal.

Kapitán Saprios Austrym Fisst nebyl nikde v dohledu. Ostatně, ani prince Wessena vidět nebylo, což trochu nahlodalo Asulovo přesvědčeni, že se bude rozhodovat o jeho osudu.

" Asule, ty co jsi zván Dwymlechský Vlk, poklekni před vznešenou a osvícenou Marietou Anou Zirme, paní z Ken, Pontu, Sighe a Kowaranu, sestrou prince Wessena a ochránkyní národa Tiss, neboť se tě rozhodla přijmout. Poklekni a vyslyš její moudrost."

Paní z Ken vrhla kradmý pohled po svém maestru etikety a usmála se, nenápadně, skrývajíc se za pestrý vějíř.

" Povstaň Vlku, netřeba klečet, nejsem tu dnes proto, abych si vychutnávala Tvou bezmoc. Sarte, předstup a ukaž své paní trochu z tvého umění. Tento muž potřebuje léčení."

Holohlavý mužíček, postávající za trůnem tak, že byl téměř neviditelný, přicupital k Asulovy, uklonil se mu, otočil se na paní z Ken a též se jí uklonil. Pak položil své dlaně na obrova předloktí a zamručel. Střídavě mručel a byl zticha, až v tom Asul objevil jistý rytmus. Kupodivu se začal cítit lépe, bolest v zádech ustupovala, až zmizela docela. Hlava se také přestala ozývat a všechny svaly se mu uvolnily. Mužíček se uchichtl, plácl Asula po břiše, zopakoval obě úklony, přičemž byl odměněn od paní vřelým a neskrývaným úsměvem.

" Výborně Sarte, jsi vynikající magicus, přijmi mé díky za tvé služby."

Obrátila se zpět na Asula.

" Asi by jsi chtěl vědět, proč jsem Tě nechala zavolat ? A proč tu není princ Wessen, kapitán Fisst a ostatní vysocí důstojnící, že ?"

Přitakal. Nedůvěřivě.

" Nejdřív mi dovol učinit jistá opatření," paní z Ken pokynula nejbližšímu Hadovi," zbav ho okovů."

Shinta přiskočil, vylovil zvláštní kus zahnutého paklíče a během pár vteřin sejmul polovinu pout, držicích Asula v poli bezmocnosti.

Jeden z gardistů prince Wessena se pohnul a zvedl ruku. Na rameni se mu skvěly insignie desátníka.

" Ehm, má paní...to není dovoleno, tohleto. Je to vezěň a vůbec. Princi by se to nelíbilo,eh."

" Desátníku," paní spojila ruce v typickém shovívavém gestu," plno věci se mému bratru nemusí líbit. Já nejsem jeho sluha ni jeho vazal. JÁ jsem paní z Ken a vládkyně mocné země, to si dobře pamatuj !"

S tím pokynula maestrovi etikety. Ten krátce zatleskal. Jednou, dvakrát. Do síně se nahrnulo tucet Hadů a dvakrát tolik palácových stráží zámku Askell.

" Co se to děje," vyhrkl mladý desátník a šáhnul po rukojeti meče. Než se jí stačil dotknout, zarazila se mu do oka vrhací dýka. Desátník zachroptěl, rozhodil paže a skácel se na podlahu. Jeho muži na vše ztuhle hleděli a vzpamotovali se teprve po tom,co maestro etikety ukázal na ně a řekl Shintům :" Pozabíjejte je ."

Šarvátka byla krátká a obešla se bez jediného výkřiku. Všichni Wessenovi muži byli mrtví, z Shintů byl jen jeden lehce raněn do paže.

Mezitím byl Asul zbaven tenat a konečně se mohl protáhnout. Stále se na paní díval nedůvěřivě, ale jeho výraz teď byl spíše zvědavý, než nepřátelský.

" Co ode mne budeš chtít paní ?"

" Proč si myslíš, že od Tebe něco chci ?"

" Protože jinak bys nehrála tohle divadlo a nenechala bys zabít Wessenovi muže."

" Samozřejmě máš pravdu, něco potřebuji."

Asul popošel blíže.

" Poslouchám."

Paní zámku Askell se usmála, složila vějíř a položila si jej do klína.

" Teď dávej dobrý pozor. To co od tebe potřebuji..."