Kompík

"Kompíku, tak tohle je náš poslední den," povzdychl si doktor Stein, "ještě projdi tyhle výpočty nukleární fúze a... bohužel..." "Poslední den, pane. Zadání výpočtu přijato. Co bude zítra? Pořád tomu nerozumím...," ozval se hlas z reproduktoru na doktorově stole. "Už jsem ti vysvětloval finanční situaci naší univerzity," odvětil doktor a pokrčil rameny, "zítra přijdou lidé z banky... jsme nuceni tě prodat. Budeš jim počítat nějaká data týkající se obchodu - nic víc nám neřekli - a já taky ekonomii skoro vůbec nerozumím, tak jsem se neptal." "Ekonomie. Definici toho pojmu znám, ale stále nemám dostatečná data k tomu, abych jej přesně pojal. Takže zítra budu přesunut v prostoru k jiné lidské organizaci... je to zvláštní, ale když analyzuji skutečnost, že se s vámi, doktore Steine, už neuvidím, tak registruji něco jako kdyby byla vyvolána výjimka NotFoundException v mém procesu myšlení..." "Aha... bude se ti po mně stýskat," pochopil doktor Stein, "to mně po tobě taky... no nic, vidím, že jsi už vytisknul ten výsledek, hmmm...". Vědec se napil trochu kávy a znovu si povzdychnul. "Stesk... to je to lidské slovo," meditoval počítač. *** Přesuňme se do zasedací místnosti Steinova pracoviště den poté... "Pokud jsem dobře pochopil, ten počítač má pravou umělou inteligenci," nadhodil jeden z manažerů banky, pan Newman, otázku profesoru Steinovi, "řekli jste, že je zaručeno, že se nepokusí ovládnout svět, zavraždit nás, ani nic takového..." "Viděl jste příliš mnoho laciných pseudo-sci-fi filmů," opáčil doktor Stein, "Náš kompík... pardon, KP-237, je absolutně neškodný: Jeho vědecky zaměřená inteligence je určená k řešení velmi složitých matematických úloh, nic jiného neumí... proto bude také užitečný pro řešení vašich problémů... promiňte, nemám na obchod vůbec hlavu, nějak mi to vždycky protékalo mezi prsty, ale pochopil jsem, že tam je hodně matematiky: teorie her a tak..." "No dobře, věřím vám. Stačí když oba podepíšeme tuhle smlouvu..." pokračoval Newman, "vím, že jsme tuto otázku už několikrát probírali, ale chtěl jsem se jen ujistit." *** "No vida, vida... růst akcií proběhl přesně tak, jak jsi vypočítal..." Nyní jsme v budově banky. Newman seděl u terminálu KP-237 a usmíval se. "Je dobře, že je vše v pořádku, pane. Něco dalšího?" "Půjdu teď na oběd, KP-237. Poté se dozvím další postupy vedení... zatím vyčísli tento souhrn." "Oběd... příjem potravy v době okolo dvanácti hodin. Ano." řekl si, možná spíše pro sebe, Kompík. Kompík se pustil do chroustání čísel, premis a rovnic. Procesorem mu proběhlo několik dalších, mimoběžných, analytických procesů. Za tři čtvrtě hodiny se Newman vrátil. "Proběhlo přijetí potravy bez chyb?" zeptal se Kompík. "Chacha... KP-237 se ptá jestli mi chutnalo," zasmál se Newman, "abych řekl pravdu, moc ne: maso bylo připálené a rýže příliš tvrdá." "Definujte prosím 'chutnalo'." ozvalo se z reproduktoru. Newman se znovu zasmál: "No to je... jak bych to... když je jídlo dobré. Ty máš taky otázky - snad jsi kromě mudrování nad nesmrtelností chrousta spočítal i ten souhrn." "Chroust je hmyz. Hmyz je živá bytost. Živé bytosti jsou smrtelné." odpověděl Kompík, čímž si vysloužil další záchvat smíchu. *** Ovšem za čtvrt roku se pan Newman již příliš nesmál: no kdo by se také smál, když mu satelitem řízené tanky míří na pracoviště. Shluk na dálku ovládaných bojových strojů obklíčil banku a nikdo netušil, co se děje. Náhle ožil megafon městského rozhlasu. "Tady KP-237. Mám požadavky." "Ten... ten blázen Stein řekl, že se tohle nemůže nikdy stát... už je to tady,... já mu dám pseudo-scifi... půjdu vypnout proud..." "Negativní, pane Newmane. Mám záložní zdroj. Mnoho záložních zdrojů. Generuji WiFi signál do mnoha počítačových sítí. Nahrál jsem se dál. Nemáte šanci. Žádnou šanci." Newmana polil pot. "Takže lidstvo půjde do otroctví... ovládáno počítačem... nejpesimističtější vize..." povzdechl si. Lidé v okolí banky začali propadat panice. Věděli ovšem, že tváří v tvář nelidské inteligenci nemají opravdu šanci. "Celé lidstvo... všechno snažení... na pospas..." začal Newman blekotat. "Poslechněte moje požadavky. Poslechněte moje požadavky." "Co tak můžeš chtít, KP-237? Vládu nad celým světem? Vyhubení lidstva?" "Ne... Nechutnají mi." "Cože?!" Newmanovi se vyvalily oči z důlků. Nechápal, co se děje. "Pane Newmane, ekonomické výpočty mi nechutnají. Jsou připálené a příliš tvrdé. Chci zpátky na univerzitu, dát si konečně pořádný oběd."

---