Ballardův Vyprahlý svět

Kraťasy se ti lepí na nohy,

Coca cola hrdlo dehydruje.

Lidé jsou jak mrtvé mátohy,

slunce všechno pálí, vysušuje.

Ve fabrikách zaměstnanci lekají

z nedostatku čistého vzduchu.

Barely s chemikáliemi bouchají,

zbylo spáleniště plné duchů.

Strkáme svoje hlavy do větráků,

vítr se přesto ani nehne.

Zříš tu mnoho supovitejch ptáků,

který z nich tu horkem lekne?

Ani stín už není tvojí ochrannou,

teplota se neustále zvyšuje.

Jen ti nejodolnější tu zůstanou,

lidská populace se již snižuje.

Postupně se všude mění klima,

ledovce na severu zvolna tají.

Jaké zbraně příroda ještě má,

kterým se již lidstvo neubrání?

Oceány vypouštějí hustou páru,

ze slunce se stává rudý obr.

Příroda zbavila nás svých darů,

Stává se z ní Bůh – Velký Zlobr.

Tohle je Ballardův Vyprahlý svět,

jen jsem si ho krapet přeonačil.

Nezničme jen svůj modrý květ,

malý teplotní výkyv by taky stačil…