protisměr

nejdřív rukou ukážu – a podívám se
obrysy v přítmí okorají
vidím ---
     tam se světlo rozsvěcuje
podle fotobuňky
sjel jsem okapovou rourou a chci zpět
pod vypouklým střešním krovem je
lepší uzel na uzel      z povlečení, kalhotek, toaletního papíru...
       zapojit paže a stoupat vzhůru     mezi okoralým drobným hmyzem
vzhůru se světluškou v nose
kuželem

tak schválně
když mě udržíš ---

totiž:
vymyslíme materiál
vymyslíme krajinu
    začnem u té asfaltky
co z ní odlétávají malé kamínky
prskají do lesa, žhnou, rukávy se nám derou na tělo    přisychají
nebo jsou to jenom hvězdy, či    nadrcené kusy planet
do kterých pak otráveně kopneš

rozsrší se jasně

všechny hvězdy:
   tvoje falešné vlasy
     tvůj nasáklý deník
       tvůj prefabrikovaný kocour
- milenec, miláček tak akorát
že z té výšky      až ho shodím
nebude mít šanci

my ji máme
a do kostelní zimy ti půjčím sako
přesně padnoucí       ke krátké sukni


--- obraťme to
seskoč ty za mnou
žijem z    regálů    papírů    smradu
z chleba a petržele
ale nikdy ne
z nanicovatého vykrádání
       horoskopového vykládání
skutečnosti

kaše uvnitř hlav


pochopíme se dokonale
někdy chytnu slinu, přesvědčím se
pivem    měkce       s intuicí slepce
přesvědčím tě
počká to    zatím    to počká - - -
rozpřáhnu ruce
obrátím dlaně dolů
- seskoč
      tohle patří k životnímu stylu:
vzdáme se všeho čemu nerozumíme, budeme zbídačení, propíchaní kovem, synteticky barevní – intuitivní a líní
     budeme      /aranžovat páteře do vykuchaných ryb?/
hop – stlač metry, rozervi vzduch
trávník je posekaný
otlačíme tam zadky
jinde než tady jsme     dvě nuly poblíž
možná
ležatá osmička


kolem:    těžítka, tabule, výlohy...

kopnu do skla

svítíš jak
hvězda na fotobuňku
podpálený strašák
jsme děti
--- a ta výška

na doplivnutí hoří pole       přes něj je jen kousek domů
do porcovaných    mohutných    schematicky poskládaných    stromů

ťukáním do dřeva    to odpočítáme
--- dopadneš

spadneme ---



všechno prázdné    už znamená čisté