Touha ouha!?

Uprostřed citu
blankytně modrá tráva
Plápolá jak plamen tekoucí vody
Sedí na ní žena, ale tvář její nevidím.

Uprostřed citu
blankytně modrá tráva
jsem jí otráven
a dost to se mnou mává.

Vlaju jako vlajka na stožáru,
ale stožár se někde vytratil.
Rozevlátý se dívám na tu trávu
snad a čekám až mi vytráví.

Ztravuje mě touha,
ale chladí jako oheň zelený.
Uprostřed citu k ženě
stojí láska a šeptá něžně:
Taková nebývám běžně.

Jaký je cit v lásce pro pravdu?
Nepadá snad pravdivost na bradu?
S láskou si pravdu barvíme, nanovo
ze lživé pravdy se přetaví olovo.

Uprostřed citu
kmitám se jako zkamenělý korýš trilobitu
jsem živ jako márnice
jsem tvárný jako tvárnice.

Uprostřed citu
tam kde je prostředek
jsem šťastný jako krysa na bleše
zpívám si Nohavicu a Mareše.

Ale něco cítím..

---