Odpuštění

Dokážeš to? Co máš na mysli? Cítit. Umíš to ještě? Proč to mám zkoušet? Abys věděla, jestli to ještě umíš. Nepotřebuji to umět. Cit je moc velké utrpení, než abych se jej učila znovu znát. Zažila jsem příliš mnoho, abych to chtěla prožít ještě jednou. A v tom je ten vtip. Neučím Tě to proto, abys sis to jednou zopakovala. Budeš to dělat pořád - od teď navždy. Proč? Protože cítit je lidské. Tvá bolest Tě neopravňuje k necítění. Nechci, už nikdy víc. Opakovaně jsem ze sebe vytrhávala kus svého srdce jenom proto, aby mohl dorůst a já ho zase vyrvala i s kusem duše, který se mi nikdy nevrátil. Máš na to právo. V tom případě se nemáme o čem bavit. Nemáš pravdu. Jakto? Cos cítila, když jsi přicházela pravidelně o kus sebe sama? Bolest, která se nedá změřit lidským životem. Proč jsi jí cítila? Protože jsem si to zasloužila. Čím? Ublížila jsem. Komu? Tomu, kdo mi byl ze všech lidí za celou věčnost nejbližší. Tomu, kterého jsem milovala ve vesmíru nejvíc. Jak jsi mu ublížila? Nevěděla jsem, že je mojí druhou polovinou. Nerozlišila jsem důležité od důležitějšího. Potom to nebyla Tvoje chyba, když jsi to nevěděla. Měla jsem to vědět. A on Tě potrestal? Potrestala jsem se sama. Vyměřila jsem si trest, který nedokážu přežít a který si po právu zasloužím. Podle čeho se odsuzuješ tak přísně? Sama bych nedokázala unést tíhu zrady. Podle sebe soudím Tebe. V mém případě podle sebe soudím opět sebe. Jsi silnější, než myslíš. Nepokračuj už v tom sebeničení. Zasloužím si všechno utrpení, které ke mně přijde, protože jsem způsobila tolik bolesti, že celý jeden život a kus dalšího nestačil k tomu, abych to odčinila. Není v Tvých silách to odčinit, je-li Tvůj hřích tak velký. Pak si odloučení zasloužím tím spíš. Odepření lásky je jediný možný způsob. K čemu to všechno? Není to zbytečné? Uvažuj trochu. Tam venku Tě někdo miluje. Chce být s Tebou. Ten někdo o mě nestojí, sotvaže ví, že existuji. A má na to plné právo. Nezatracuj celý život kvůli svojí vině. Jen odpuštění Ti přinese klid, který Ti tolik chybí. Ale kdo mi ho může dát? Jen Ty sama. Odpusť si. Víc po Tobě nežádám. Proč to po mně chceš? Protože já jsem ten, kdo Tě miluje, kdo s Tebou chce sdílet vše špatné a horší. Nikdy Tě neopustí a bude při Tobě vždy stát. Musel jsem se znovu narodit, abych nás očistil od viny, kterou neseme. Jak jsi to dokázal? Jak ses zbavil bolesti, kterou jsem Ti způsobila? Odpustil jsem sám sobě, že jsem Tě donutil mi tak ublížit. Trpím bez Tebe, nemůžu se bez Tebe ani nadechnout. Chybíš mi tak citelně jako květům slunce - jako větru vzduch. Patříme k sobě tak bezvýhradně, jako život a smrt. Promineš i mně? Vždyť toho nejsem hodna... Miluji Tě.

---