Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez názvu 13 - pracovně: déšť

01. 07. 2008

961

Autor

vector

Jako už tolikrát, nebeská klenba se zřítila a slunce nevyšlo. A já šla, střepy praskaly pod mými podrážkami a vytvářely krásnou symfonii chaosu ze spadlé klenby a sluncete, které se někde zapomnělo, a já si broukala. Zamýšlela jsem koupit láhev vína - po křupavé cestě skanout, rozpustit se, ale stále bylo na dnešku cosi zvláštního. Pokud předchozí nenadále koupáni se ve zmatku modře a černě bylo jako metamorfozy 1 až X, pak dnes se vše otáčí jako Vortex sutra. Ve víru je vždy cosi definitivního, snad vycházející z jeho materiální dichotomie, prázdnota vytvářející prázdnotu v případě vody a ve větru zas střed je jak jádro atomu v excitovaném stavu, pozitivní a silné. Dnes se vše (snad jen krom naší země, slunce se zapomnělo) točí kolem neznámého, prázdného středu, který jako mechanický oscilátor jednou je tu a tam, nahoře a dole, až se ustálí ve stavu naprostého klidu "kdesi" uprostřed, tam, kam patří - ani středu oscilátoru není pohyb vlastní, hybnou silou vesmíru je přeci pevný bod.
Víno! Málem jsem zapomněla.

5 názorů

wooxy

07. 07. 2008

Dát tip

Nevysedávej u vína Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči. Bude ti jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou halvou. "Zbili mě a nic me nebolí, ztkloukli mě a nevím o tom. Až procitnu vyhledám tu zas a zase." (Př 23,29-35)