Otevři oči

Venku je tma, jsem tak blízko lodního okénka, že na něm jde vidět můj dech, pluji do neznáma, daleko od všeho co jsem tolik milovala a tolik nenáviděla, utíkám pryč před světem, který stejně bude pořád ležet hluboko ve mě. Není to jako kniha, ani jako písnička. Se zlomeným srdcem, které jsem si zlomila jenom já sama, pluji dál. Loď tancuje na vlnách, já sleduji noční zataženou oblohu z e své kajuty. Může se člověk sám připravit o všechny sny, aniž by věděl, že to dělá? Mě se to stalo. Iluze se mi rozsypaly po zemi, jako zrnka máku, bude těžké je posbírat všechny do jedné zase zpět do misky, a ještě těší z nich pak vytvořit plnohodnotný život. Nevážím si ničeho a nikoho, natož sebe. Plácala jsem se, a plácám někde mimo reálný život, myslela jsem si, že všechno, co se děje je samozdřejmost a teď vidím, že to tak není. Kdo moc bere a málo dává, nakonec nemá vůbec nic, i když má plné hrsti.

Zamilovala jsem se, měl krásné velké modré oči a delší bolond vlasy, když mi dal první pusu, podlomila se mi kolena, jako ve filmu. Když mě držel za ruku jezdil mi mráz po zádech, když sme se milovali vznášela jsem se mimo prostor. Inteligentní, rozumný, krásný a hodný člověk. Viděla jsem v něm všechno, byl ztělesněním mých tužeb, naslouchal mi a věnoval mi spoustu krásna co v sobě měl. Já jsem láskou taky nešetřila.Vše mě po jeho boku bavilo, poznala jsem spousty nových věcí a lidí, hrnula jsem se do všecho rovnou po hlavě. Za nějaký čas, jsme se domluvili, že spolu budeme bydlet, byla jsem nadšená, moje první domácnost, vysnila jsem si jak se o všechno, hlavně o něj, budu starat, uklízet, vařit, píct, milovat se, založit si velkou rodinu a prožít krásný život plný lásky.

Nějak se zvedá vítr, z poklidného vodního valčíku se stalo tango, kdyby to bylo možné, věřila bych, že se loď občas vyhoupne až nad hladinu. Začala se šířit tichá panika, lidé najednou chodí sem a tam, slyším jejich nervózní kroky na dřevěných vrzajících parketách. Loď už taky má asi něco za sebou, přemýšlím nad tím, že kdyby jsme ztroskotali, byla by to pro loď poslední plavba a následoval by spokojený odpočinek na dně oceánu, nebo by byla ozdobou nějaké zapomenuté pláže.

No jo, to jsou ty moje sny.. tak jsme teda spolu začali žít, přítele jsem už nepřitahovala, náš krásný sexuální život se proměnil ve stereotypní ukájení přítelovy potřeby, a já jsem byla děsně sexuálně frustrovaná, měla jsem doma pořád bordel a všechno mě začalo srát. Tak jsem si vysnila zase novou představu o tom, jak se to všechno zlepší a jak zase budu šťastná. Sen se mi samozdřejmě nesplnil, začala jsem mít deprese, které jsem řešila alkoholem. Nezájem partnera mě trápil natolik, že jsem si začala myslet, jak jsem tlustá, ošklivá, že o mě nemá nikdo zájem a že když opustím partnera, tak zůstanu do konce života na ocet, bez našich společných dětí, které jsem si planovala a bez muže ve kterém jsem kdysi viděla ztělesnění všech mých tužeb.

Zvědavost mi nedává a vycházím z kajuty ven, zíjstit jestli se můj bezvýznamný život konečně schyluje ke konci v hlubinách moře, moje tělo by se stalo potravou živočichů v onom tichém království, kde všechno plyne podle zákonů přírody. To by byla hezká smrt. Lidé nervózně tikají očima, v rychlosti si sdělují všechno, o čem si mysleli, že jim to ulehčí umírání. Vypukla naprostá panika, stevardi rozdávají záchranné vesty s tragickými výrazy v obličeji a  já se blaženě usmívám, ještě aby ne, mám v sobě nejmíň litr vína. Jdu pomalým krokem a sleduji, jak už se některým jedincům z plavby smrti a z tanga oceánu zvedl žaludek, zvrací, pláčou a já se jim směju do ksichtu.

Při životě mě drželi kamarádi a víno. Začala jsem chodit po diskotékách a vymetala jsem bary, zíjstila jsem, že až tak ošklivá nebudu, protože o mě mají muži docela zájem. Víno mi dodalo odvahu k tomu, abych si občas něco užila, ale místo toho abych se cítila lépe, tak se to zhoršilo, tedy v mé duši. Stala jsem se krásnou na pohled, ale duši jsem měla pěkně hnusnou. Převrátili se mi všechny hodnoty, které jsem měla. Místo lásky jsem měla sexuální chtíč, místo zdraví jsem měla víno, místo rodiny jsem měla umělou zábavu po klubech. To jsou hodnoty,co? Uvědomovala jsem si to moc dobře, ale ničila jsem se dál. Necítila jsem nic, i přítele, který už vytušil, že semnou není něco v pořádku a začal se snažit, jsem ignorovala jako kus hadru. Myslela jsem si, že on je příčina toho, co se mi děje. Ale neměla jsem odvahu od něj odejít, pořád v koutku duše jsem ho milovala, ale úcta, upřímnost, všechno bylo pryč.

Vcházím do lodní haly, která je určená k večerní zábavě, lidé oblečení v nejlepších šatech, se záchrannými vesty na prsou naslouchají kapitánův proslov o nastalé situaci. "Nepříznivé podmínky na moři způsobili DOČASNOU, neovladatelnost lodě. Proto bych byl rád, kdybyste...bla, bla bla......" Působí dojmem váženého a uvědomělého muže, dává nám pocit naděje, že všechno dobře dopadne.

Pocity naděje, ty velmi dobře znám. Hala na mě působí uklidňujícím dojmem, mám chuť si sednout a zahrát si šachy, hrála jsem naposledy jako malá holka, ze svým dědou, který si šachovnici pak vždycky schoval na skříň, a myslel si, že o tom nevím a já jsem ho při tom pocitu nechávala. "Dědo, kde máš ty šachy? Půjdeme si zahrát?" Klidně jsem mohla šachy ze skříně vzít a jít s němi rovnou za ním, aby si nenamáhal svoje staré tělo, ale byla to hra, možná víc než samotné šachy mě bavilo právě tohle, ta atmosféra..

Život šel dál, mývala  jsem občasné vypadky paměti, pocity úzkosti se už nedali vydržet. Nebyla jsem schopná situaci vyřešit, u nikoho jsem nenacházela dostatečné porozumění a pozornost. Pohlcovala mě temnota, ale dusila jsem to v sobě, nikoho to stejně nezajímalo. Přítel vůči mně otupěl taky, nechápala jsem proč spolu jsme, proč je semnou on? Proč je semnou? Vždycky mi říkal, že kdybych ho aspoň z poloviny milovala, tak jako on mě, pochopila bych to ale, moje láska se ztrácela jako v létě mraky z oblohy, sem tam se objevila, ale při jeho odmítavých pohledech, zmizela. Proč mi teda nepomůže, když mě tak miluje? A Proč mě odmítá?   Na tyhlety otázky jsem si odpovídala sama, protože někoho má. Člověk si lehce něco vsugeruje do hlavy...