Cesta k moci

Darwin Zahn byl mladým navigátorem na obchodní lodi, jehož okolnosti dostaly až za hranice známého vesmíru, odkud se vrátil jako mocný a zkušený muž s jasnou ideou. Chopit se moci nad galaktickým podsvětí. Cesta k moci, právě začíná.

 

Cesta k moci

 

1

 

Místnost byla obrovská a temná a jediné světlo pocházelo od jejího středu,kde byl do země zapuštěný masivní stůl,uprostřed opatřený holografickou plošinou,která promítala do vzduchu obrovský hologram galaxie.Nejen hvězdy,ale i planety,asteroidy a kosmické stanice.Byla to ta nejdokonalejší mapa galaxie v nejvyšším rozlišení jaké bylo možné.

Stůl ale nebyl jediný kus nábytku v místnosti.Nacházeli se u něj dvě křesla,přičemž jedno bylo spíše dodatečně přinesené a rozhodně ne tak honosné a masivní,jako křeslo druhé,připomínající trůn.Mělo vysoké opěradlo a široké opěrky pro ruce,opatřené mnoha ovládacími prvky.Bylo možná až nadbytečně moc polstrované.

Na tomto trůnu ale někdo seděl.Byl to velice starý člověk s dlouhými šedými vlasy a páskou přes levé oko.To druhé mělo temně zelenou barvu a čišela z něj energie,která se k tomuto staříkovi zdála jaksi nepatřičná.Měl rysy ostré jako břitva a hluboké vrásky po celé tváři,které už ke stáři neodmyslitelně patřili. Oblečený byl do honosného černého roucha se zeleným lemováním a na nohou měl vyleštěné vysoké boty.

Ozval se tichý zvuk otevírání dveří a do místnosti vstoupil muž v zelené kombinéze,černých vysokých botách a opaskem s laserovou pistolí.Postavil se vedle dveří a čekal.

Stařík se ještě chvíli díval na obraz galaxie a pak se zhluboka nedechl. „Ano,Dextere?“zeptal se pevným hlase.

„Váš host je tady,pane,“řekl muž uctivě. „Mohu ji vpustit k vám?“

„Samozřejmě,“odpověděl stařec a pousmál se.

Muž pokynul k otevřeným dveřím a dovnitř vešla evidentně velice nesvá,mladá žena.Měla dlouhé rezavé vlasy,tmavě modré oči a zvědavý výraz tváře.Na sobě měla tmavě modrý kostýmek skládající se z blůzy a sukně po kolena.Na nohou měla boty na nízkém podpatku a v rukou nesla malý kufřík.

„Vítejte,slečno Emili Firensová,“řekl stařec. „Omlouvám se že vás nemohu přivítat ve stoje,ale v tomhle věku mi už neslouží nohy tak jako za mlada.Prosím,posaďte se.“

Emili přešla přes celou místnosti a posadila se do volného křesla. „Děkuji že jste mě sem pozval,“ řekla a lehce se ji chvěl hlas. „Nečekala jsem že se s vámi někdy setkám.“

Stařík se zasmál. „Není mnoho lidí,kteří se se mnou v poslední době setkali,“odpověděl. „Jsem velice rád,že konečně potkávám novou tvář.“Odtrhnul oči od galaxie a pohlédl Emili do očí. „A zjevně vás zajímá proč jsem pozval mladou novinářku až sem.“

„Ano,“přikývnula Emili.

Stařík opět zaměřil svůj zrak na galaxii. „Můj život se pomalu chýlí ke svému konci,“řekl. „A proto mě napadlo,že zveřejnění mého nekrologu by mohla provázet spousta omylů.Hledal jsem tedy někoho,kdo by mě vyslechnul a uvedl věci na pravou míru.Našel jsem vás.Zjistil jsem si o vás vše a mohu jenom konstatovat,že jste velice pozoruhodná novinářka.Velice si zakládáte na pravdě.“

„Ano,“odpověděla Emili. „Pravda je podle mě nejdůležitější.“

„A proto vám věřím že vše co vám nyní řeknu zveřejníte od a do z,“přikývnul stařík. „Věřím že si takovou příležitost nenecháte uniknout.Pokud chcete tak si můžete vybalit potřebné vybavení.“

Emili položila kufřík na stůl a vytáhnula z něj kameru.Jenom doufala že když ji lidé tohoto staříka prohlíželi tak ji nepoškodili.Položila ji na stůl tak aby mířila na něj a zapnula ji. „Prosím,“řekla. „Můžete začít?“

„Předně bych vám rád něco ukázal,“řekl a kývnul rukou k hologramu galaxie. „Vidíte tu nádheru? Vidíte ty hvězdy,planety a vše ostatní?Víte co to všechno znamená pro mě?“

„Nevím,“odpověděla Emili.

„Pro mě to znamená příležitosti a potencionální zisky,“odpověděl stařík a krátce se zasmál. „Jsem na světě již velice dlouho.Snad déle než by bylo komukoli příjemné a za tu dobu jsem toho spoustu získal a spoustu ztratil,“stisknul několik tlačítek a skoro celá galaxie se zabarvila do odstínu zelené. „Vybudoval jsem si své království,které se nyní rozpíná od jednoho konce galaxie na druhý a ještě dál.Jsem král podsvětí a zelené oblasti jsou ty,které patří do mého panství.

Založil jsem své království na krádežích,podvodech a korupci.Dal jsem si závazek že se nezastavím, dokud neovládnu podsvětí galaxie a za tímto účelem jsem likvidoval své soupeře.Pohlcoval jsem nebo ničil všechny své odpůrce nebo konkurenty a jejich území a klienty jsem si bral pro sebe,“mávnul rukou ke galaxii. „Dnes se na vše mohu dívat a kochat se tím,co jsem získal.Vládnu podsvětí galaxie,mám pod sebou miliardy svých podřízených,ohromné peníze na kontě a veškeré radosti života,které jsou možné.

Bohužel jsem při své práci zapomněl sledovat svůj věk a až před časem jsem si uvědomil že mě dohnalo stáří.Hledal jsem někoho,kdo by mohl vézt můj dům k prosperitě a zdárným zítřkům…ale to je irelevantní.Důležité je to co vám chci říct.Jako první se nyní dozvíte celý můj příběh.“

„Myslíte to vážně?“zeptala se Emili. „Doopravdy?“

„Ano,“přikývnul stařec a pokusil vstát,což mu evidentně dělal ohromné potíže a Emili mu už chtěla pomoct,ale on ji zvednutou rukou zastavil.Narovnal se do své plné výšky a vypjal hrudník. „Jmenuji se Darwin Zahn,“pravil hrdě. „Král galaktického podsvětí,“pomalu se posadil zpátky do křesla. „A toto je můj příběh.“

 

2

 

Stará,otlučená vesmírná loď se řítila hyperprostorem a na můstku byla pouze jediná osoba.Byl to mladý kluk s vlasy černými jako uhel a zelenýma očima sršící energií.Rysy měl velice ostré a tvář odhodlanou,jako každý nováček na vesmírném plavidle.Na sobě měl zelenou kombinézu s mnoha kapsami a černé vysoké boty.Na opasku se mu pohupovala laserová pistole a několik malých kapsiček.

Seděl u křesle navigátora a snažil se rozluštit hádanku,která před něj byla postavena.Plavidlo totiž za dvacet minut udělá navigační zastávku,na které se bude muset rozhodnout jestli oblast před sebou obletí, nebo se pokusí proletět skrz.

Dveře na můstek se otevřely a v nich stál muž ve stejné uniformě.Měl krátké šedé vlasy,hnědé oči a tenkou jizvu na pravé líci.Byl to kapitán lodi.

„Tak co,Darwine?“zeptal se. „Jak to vidíš?“

„Raději bych tu oblast obletěl,“odpověděl Darwin Zahn. „Nějak se mi nelíbí že bychom měli prolétat oblastí,kde na každém světelném roku narazíme na piráty.“

Muž se usmál. „Jenom klid,hochu,“řekl. „Už jsem tudy proletěl tolikrát a ještě se mi nic nestalo.“

„Takže vy jste mi dal tohle rozhodování jenom proto,abyste mě zabavil?“zeptal se Darwin.Neměl rád když z něj někdo dělá pitomce.

„Zajisté,“usmál se muž. „Ale neměj strach.Po celou dobu budeme v plné bojové pohotovosti a s nabitými děly.“

Darwinovi to rozhodně na klidu nepřidalo.Pohybovat se na okraji známé galaxie bylo dost nebezpečné,ale v oblasti tak zamořené piráty to bylo přímo jako strkat hlavu na špalek. „Jak myslíte,“řekl a zaměřil se na navigační počítač,do kterého zadal nové parametry. „Jenom nechápu proč kvůli ušetřeným dvanácti hodinám takhle riskujete.“

„Klid,hochu,“konejšil jej muž. „Všechno bude v pohodě.“

Darwinovi se rozhodně nelíbil tne tón,kterým jeho kapitán mluvil a rozhodně mu to na klidu nepřidalo.

 

3

 

První navigační zastávka a první problémy.Hned jakmile se vynořili tak už na ně čekala pirátská skupina.Vše ale proběhnulo tak rychle že piráti neměli ani čas zareagovat a plavidlo znovu skočilo do hyperprostoru.Další zastávka proběhnula stejně a další také.

Darwin už tak nějak podlehl rutině a přestal se bát toho,že je jednou štěstí opustí.Věděl že ostatní členové posádky si z něj utahují a baví se jeho nezkušeností,ale bylo mu to jedno.Za dobu co zde nastoupil si zvyknul i na horší věci.

Další navigační zastávka se přiblížila a když se plavidlo vynořilo do normálního prostoru,tak už na ně čekala po zuby ozbrojená jednotka pirátů a prala do jejich štítů jednu salvu laserů za druhým.

„Navigace,“řekl Kapitán.Nyní už nestál u dveří,ale posadil se do velikého křesla.

Darwin ihned dal do navigačního počítače patřičné data,ale počítač jeho činy zmařil. „Stojí nám v cestě,“řekl. „Nemůžeme letět patřičným směrem.“

„Tak někam jinam,“řekl Kapitán klidně. „Hlavně pryč.“

Darwin se podíval na mapy a jelikož neměl čas na to,aby mohl provézt patřičný výpočet pro skok,tak si vybral místo na mapě bez hvězd,směrem k neznámým oblastem. „Mám to,“řekl. „Souřadnice dvacet jedna na osmnáct.“Během vteřiny se plavidlo dostalo zpátky do hyperprostoru a letěli dál.

„Kam to vlastně letíme?“zeptal se Kapitán.

Darwin se nadechl. „Neměl jsem čas na provedení výpočtů,“odpověděl. „Tak jsem vybral místo bez hvězd.“

„Místo bez hvězd?“zeptal se Kapitán pro jistotu. „Místo bez viditelných hvězd?“

„Ano,“odpověděl Darwin. „Jestli nás budou sledovat,tak si rozhodně nepomyslí že jsme takoví blázni,abychom letěli do neznámých oblastí.“

Kapitán měl kamenný výraz. „Možná jsi geniální,nebo naprostý idiot,“řekl. „Já ale rozhodně nehodlám riskovat tohle plavidlo.Zastavíme.“

Plavidlo vyletělo z hyperprostoru a už se jim do zad znovu pustil ten samý pirátský gang a opět jim zatarasili cestu směrem,kterým by se dostali na původní trasu skrze oblast.

„Krucinál,“zaklel Kapitán. „Pokračujte v kurzu který jsme předtím měli.“O další vteřinu později pokračovalo plavidlo v cestě hyperprostorem,vstříc neznámým oblastem. „Takže Darwine,zdá se že otestujeme tvoje navigační schopnosti v praxi.“

Darwin si držel palce aby nakonec nepřivedl plavidlo a posádku do nebezpečí.Když se o hodinu později vynořili do normálního prostoru,tak je nepřivítala žádná palba,nýbrž jenom všeobjímající temnota, na jejímž pozadí zářilo jenom několik málo hvězd.Jejich pronásledovatelé snad doopravdy měli víc rozumu a vzdali to.

„Kde to jsme?“zeptal se Kapitán.

Darwin pohlédl na navigační počítač. „Asi čtyřicet světelných let za okrajem známé galaxie,“ odpověděl. „Počítač zrovna zpracovává data ze senzorů.Každopádně nás bude čekat pořádně dlouhá cesta domů.“

„To nevadí,“řekl Kapitán a evidentně se mu ulevilo. „Hlavně že jsme pořád v jednom kuse.Až budeme mít data tak dej vědět.“

„Kápo,“promluvil jeden z mužů u kormidla. „Můžu se na něco zeptat?“

„Na co,Frede?“odpověděl Kapitán otázkou.

„Co vlastně vezeme?“zeptal se muž. „Znám sice soupis nákladu,ale ti piráti po něčem jdou,jinak by se s tak malou lodí jako je naše nezatěžovali a už vůbec by se nás nepokoušeli následovat skrze hyperprostor k neznámým oblastem.A zásilka luxusních hadrů je asi to poslední po čem by šli.“

Kapitán se rozhlédl po můstku jako by hledal podporu pro to,aby nemusel odpovídat,ale nikoho nenašel. „No dobrá,“řekl. „Sice doopravdy vezeme ty drahé hadry,ale v několika z nich jsou zašité jisté velice cenné umělecká díla o vysoké ceně.Zjevně došlo k úniku informací,ale to je už jedno.Jakmile…“

„Kapitáne,“křikla žena u obsluhy senzorů. „Máme společnost.Osm těžkých stíhaček,dva bombardéry a jeden bitevník.Sakra.Má imobilizér.“

„Imobilizér?“zeptal se Darwin. „S tímhle výrazem se setkávám poprvé.“

„Ten hajzlík vytváří gravitační pole podobně jako planety,“odpověděla žena. „Hyperpohon se v takovém případě zablokuje,protože pokud by ses snažil skočit,tak ti gravitace rozerve trup.“

„Jak daleko jsem v poli jeho působnosti?“zeptal se Kapitán.

„Od okraj nás dělí asi kilometr,“ odpověděla žena. „Ten hajzlík se ale přibližuje a nechci být posel špatných správ,ale je rychlejší než my.Tomu už neutečeme.Navíc ty stíhačky a bombardéry se už rozmístili a jenom velice nerada bych pocítila jejich zbraně na vlastní kůži.“

Kapitán pohlédl průzorem lodi a viděl jak se kolem čumáku prohnali dvě stíhačky těsně vedle sebe a po nich následoval bombardér,která změnil směr,stočil se k průzoru a zamířil na ně plnou baterii protonových torpéd.

„A druhý se nám zaměřil obdobně na motory,“dodala žena. „Stíhačky se rozdělili po čtyřech na každé straně lodi a míří nám na boky.“

Kapitán stisknul pár tlačítek na svém křesle a aktivoval palubní interkom. „Zbraně,“řekl. „Myslíte že byste ty stíhačky dokázali sundat?“

„Těžko,šéfe,“zněla odpověď. „Jsou hodně pohyblivé podle toho co jsem viděl a pancíř vypadá taky dost slušně.“

„A navíc jsou tady ty dva bombardéry,“řekla žena věcně. „Jeden výstřel a ten zmetek před námi to do nás nasype.A nezapomínej,že z takové blízkosti nás neochrání ani štíty.“

Kapitán sklopil hlavu. „No,tak uvidíme co po nás chtějí,“řekl.

Netrvalo to ani dvě minuty a z reproduktorů se ozval mlaskavý hlas. „No ne,no ne,“zněl. „Není to můj starý známý?Věděl jsem že ti dříve nebo později dojde štěstí.“

Kapitán si povzdechnul. „Hele,Drixo,já ti ty hadry nemůžu dát a ani nevím k čemu by ti bily a…“

„Ty zbytečnosti mě nezajímají,“zazněl znovu ten mlaskavý hlas. „Ukaž mi svou tajnou základnu a hlavně pokladnici.“

Kapitán nebyl jediný kdo na můstku vytřeštil oči když to slyšel. „Hej,Drixo,o čem to mluvíš?“zeptal se. „Jaké základně a pokladnici?“

Z reproduktoru se ozval smích. „Ale,kapitáne,“zazněl povýšený hlas. „Přece si se mnou nebudeš hrát.Ty nikdy neutíkáš nikam,nýbrž někam.Tohle je jediné místo na mapě,kde je doslova nic a proto si myslím že právě tady máš svou základnu.Musím uznat že je dokonale maskovaná,protože ani senzory mé lodi ji nedokázali zjistit.Nyní malá otázka.Zavedeš mě tam dobrovolně,nebo tě mám napřed natáhnout na skřipec?“

Kapitán se rozhlédl po posádce,jakoby hledal nápady.Nikdo neodpovídal. „Tady ale doopravdy nic není,“řekl. „Nevěděl jsem že je to tvůj gang,který na mě zaútočil.Prostě jsem začal utíkat a zadal jsem do počítače první navigační údaj,který mi přišel na mysl.“

Darwin žasl nad tím,co je ten kapitán ochotný udělat,aby ochránil svou posádku.

„Dost tlachání,“zavrčel Drixo.

„Kapitáne,“křikla žena od senzorů. „Blíží se k nám dalších útočná jednotka.Jeden bitevník a čtyři stíhačky.“

„Drixo si zavolal posily?“položil Kapitán otázku. „Proč?“

„Zavolal sis posily?“zahřmel hlas v reproduktoru. „Pěkně ubohé.Setřu je z oblohy a pak se ti budu věnovat.“

„Stíhačky se oddělili,“řekla žena u senzorů. „Bombardéry zůstali na svých místech a bitevník jde dopředu.Asi zaujme pozici vedle nás.“

Nový bitevník se přiblížil a stíhačky před ním utvořili clonu.Proti nim vyrazili Drixovi stíhačky a i když byly ještě mimo dosah svých vlastní zbraní,tak spustili plnou palbu.

„Ti to budou mít brzo za sebou,“řekl Kapitán a litoval nově příchozí. „Už jsem viděl co Drixovi lidé dokáží a v boji s nimi není sranda.“

Nové stíhačky letěli pořád před bitevníkem a pak ohromnou rychlostí změnili směr a rozdělili se na dva týmy a nalétávali na útočník z boku,aby zaútočili ze dvou směrů a své cíle které nestihnuli dost rychle zareagovat zasypaly modrou palbou.V jediném náletu vyřadili všech osm stíhaček a pak se zase zařadili před bitevník.

„Co?“vyhrknul Kapitán. „Byly jenom čtyři a Drxioovi si ani neškrtnuli.Takhle rychlé stroje jsem nikdy neviděl.“

„A navíc ty zbraně rozhodně nepatří k běžně užívaným,“konstatoval někdo z posádky. „Laserové děla mají vždy červené,nebo zelený paprsek,ale ne modré.A navíc jsou delší.“

„Náš doprovod nás taky opustil,“řekl Darwin a sledoval,jak kupředu vystartovali oba dva bombardéry. „A s těmi bude větší potíž.“

„Ani bych neřekl,“konstatoval Kapitán a sledoval,jak se stíhačky přesunuli podél lodi a jedna z nich vystartovala kupředu. „Ten kdo v tom letí je mrtvola.“Stíhačka proletěla obrovskou rychlostí kolem obou bombardérů,pak se neskutečně prudce otočila se a plnou rychlostí vyrazila za nimi,přičemž je zasypala přívalem modré palby.Během pár vteřin vykvetli dva nové ohnivé květy,jak obě lodě explodovali a stíhačka se vrátila ke svým kumpánům.

„No tohle je na mě moc,“řekl Kapitán šokovaně. „Takhle malá stíhačka obstála proti dvěma bombardérům.“

„Nezapomínej že bombardéry jsou proti velikým lodím,“řekl Darwin. „Ale doopravdy to byla zajímavá podívaná.“

„To teprve bude,“řekl Kapitán a ukázal na Drixvovo plavidlo,které se začalo posunovat dopředu,aby se s novou hrozbou utkalo.Druhý bitevník se vydal tím samým směrem a stíhačky se stáhnuli,aby nepřekáželi.

Drixova loď vypálila mohutnou salvu raket a z druhého plavidla nepřišla žádná odpověď.Střely se čím dál víc přibližovali a ani nyní nereagovala.

„Je s nimi konec,“poznamenal Kapitán ve chvíli,kdy střely dorazili k bitevníku a následovala ohromná vlna explozí.Když světlo pominulo,tak se plavidlo pořád nacházelo na svém místě a nejevilo nejmenší známky poškození. „No tohle,“vydechl kdosi na můstku.

„Jestli mají takovou obranu,tak nechci vidět co dokáže ten bitevník,“konstatoval Kapitán a sledoval jak se bitevník probouzí k životu.Z jeho břicha se vysunulo něco jako odpalovací rampa a z ní vyletěla jediná veliká střela.Letěla proti druhému bitevníku,který proti ni spustil palbu a prvním zásahem ji rozstřílel.Střela ale nevybouchnula.Naopak se rozpadnula na několik mnohem menších,velice těžko zasažitelných střel,které jako nic prošli štíty bitevníku a roztrhnuli jej na kusy.

„Měřil někdo čas?“zeptal se Kapitán. „Tohle byla určitě nejkratší bitva ve vesmíru.“

Bitevník se i se svou eskortou přiblížil k a zaujal pozici vedle přepravní lodi.

„Natáčejí se k nám přechodovým tunelem,“řekl někdo z posádky. „Neregistruji žádné viditelné zbraně.“

Kapitán se zamyslel. „Napřed bych si s nimi raději promluvil,“řekl. „Jenom velice nerad bych pustil na palubu jiné piráty.“

„Nemohl by za tímhle stát přímo Drixo?“zeptal se kormidelník. „Tohle by mu bylo podobné.“

„Ne,“odpověděl Kapitán. „Drixo není ani trochu rafinovaný,“otočil se ke komunikačnímu panelu a nastavil širokou frekvenci vysílaní. Tady kapitán lodi Obchodník.Volám útočné plavidlo.“

„Tady je Nalgot Mans,“zazněla téměř okamžitá odpověď. „Kapitán bitevníku Vendeta,velitel třetí hlídkové skupiny Nezávislé vlády divokého vesmíru.Máte nějaké poškození?“

„Ne,“odpověděl Kapitán. „Rád bych vám poděkoval za vaši pomoc s těmi piráty.“

„Nemáte zač,“řekl Nalgot. „Byly bychom rádi,kdybyste nás následoval na naši základnu,kvůli prohlídce nákladu a prověření vašeho ID.“

„Je k tomu nějaký důvod?“zeptal se Kapitán opatrně.

„Spousta,“odpověděl Nalgot. „Jedním z nich je ten,že se nalézáte až tady mimo veškeré obchodní i jiné trasy a že jste zde dokonce bojovali,“ozvalo se několik tlumených úderů do trupu. „A hlavní je ten,že jsem právě vaši lod spojili s naší.Nedoporučoval bych vám se o něco pokusit,protože pak do vás vpustíme tak silnou dávku proudu že z vaší lodi uděláme jenom veliké těžítko.Je vám to jasné?“

„Jasné,Veliteli Nalgote,“odpověděl Kapitán. „Jaké souřadnice máme naprogramovat do počítače?“

„Neobtěžujte se,“řekl Nalgot. „Vlek je dost pevní aby vás udržel i v hyperprostoru,do kterého přejdeme asi za deset vteřin.“zavládlo ticho a pak sebou obě plavidla trhnula,jak skočili na nadsvětelnou rychlost. „Byl bych rád,kdybych si mohl s vámi promluvit,Kapitáne.Je to dlouho co jsme měli nějakou návštěvu ze známého vesmíru.“

„Bude mi potěšení,“řekl Kapitán. „Nevadí pokud si sebou vezmu doprovod?“

„Pokud se s ním budete cítit bezpečněji,prosím,“odpověděl Nalgot. „Ale od nás se nemusíte ničeho bát.Nestojíme o váš náklad ani o plavidlo.Je to jenom nutná procedura.“

„Rozumím,“řekl Kapitán. „Jak vidím už jste se na nás napojili i přechodovým tunelem.Hned se za vámi vydám.“

„Těším se,“řekl Nalgot a spojení se ukončilo.

Kapitán se rozhlédl po můstku. „Darwine,“zavolal. „Jdeš se mnou.“

„Proč já“zeptal se Darwin.

„Protože jsi ještě neviděl jak se v galaxii smlouvá,“odpověděl Kapitán. „A měl by jsi to konečně poznat.“

Darwin vstal a vydal se za kapitánem.

 

4

 

Vnitřek cizího bitevníku se nepodobal ničemu co Darwin do té doby viděl.Stěny nebyly šedé jako ocel,ale oslnivě bílé,jakoby vyčištění žíravinou a na pohled spíše připomínaly perleť.V Darwinovi hlodal taková zvědavost,že dokonce trochu zariskoval nedorozumění a přejel po stěně prstem.Přesto ale nepoznal z čeho je.Byla ale neuvěřitelně hladká.

Jejich doprovod působil také trochu zvláštně.Byly to dva lidé v zelených kombinézách a černých zbrojí s helmami,které zcela zakrývali tváře.Oba měli u opasku pistole a v rukou drželi pušky.Přivedli je až před nějaké dveře,které by jinak vypadali ve stěně skoro neviditelně,nebýt označení na rámu.Vojáci zaujali pozici ve dveřích a otevřeli je. „Běžte dál,“řekl jeden z nich.

Napřed prošel Kapitán,po něm Darwin a za nim se dveře zavřeli.Místnost do které vstoupili byla temná,jenom se třemi křesly,z nich na jednom seděl muž ve stejné zbroji,jakou měl i jejich předchozí doprovod.Jenomže tenhle postrádal helmu.Ze zbroje koukala hlava s krátkými hnědošedými vlasy a jiskrnýma modrýma očima.Tvář měl zvrásněnou léty stresu a několika jizvami.

Pohlédl na nově příchozí a mávnul rukama ke křeslům. „Vítejte,pánové,“řekl když se usadili. „Mé jméno je Nalgot Mans.Mluvili jsme spolu předtím.Jménem své funkce kapitána bitevníku Vendeta,velitel třetí hlídkové skupiny Nezávislé vlády divokého vesmíru vás vítám.“

„Děkuji,“řekl Kapitán. „Musím uznat ale že jsem nikdy o něčem takovém jako Nezávislá vláda divokého vesmíru nikdy neslyše.“

„Jenom neradi vycházíme na světlo,odpověděl Kapitán. „Nechtějte ale po mě prosím nějaké detaily. Jelikož jsem vázán vojenským tajemstvím nemohl bych vám nic říct.To až můj nadřízený.“

„Váš nadřízený?“zeptal se Kapitán. „Ještě jsem nepoznal nějakého vojenského velitele,který by se tak moc věnoval lodi jako je ta moje.“

Nalgot mávnul rukou. „I když je naše teritorium velké,tak se na takové věci vždycky najde čas.Vezte že tady za okrajem známého vesmíru je něco takového jako čas velice relativní,skoro až zbytečný pojem. Nemusíme se zaobírat zákony galaktické vlády a ani jinými zákony než těmi,které jsme si sami vytvořili.“

Darwinova zvědavost dosahovala neskutečných mezí.

„Smím se zeptat na zbraně které jste použili?“zeptal se Kapitán. „Procestoval jsem galaxii z jednoho konce na druhý,ale nikdy jsem nic takového neviděl.“

„Ani jste nemohl,“odpověděl Nalgot. „Opět je tady ale to vojenské tajemství.“

„Tak bych tedy rád věděl proč jste mě sem pozval,když mi více méně nemůžete nic říct,“řekl Kapitán a přemáhal vztek.

„Chtěl jsem vás poznat,“odpověděl Nalgot. „Již jsem vám to řekl předtím,jet dlouho co jsem potkali někoho mimo naše území.Soudím že později budete mít lepší náladu a rád si s vámi znovu pohovořím.Pokud chcete,tak se můžete vrátit na své plavidlo,nebo se můžeme pokusit pokračovat v této konverzaci.“

Kapitán vstal. „Rád bych se vrátil na své plavidlo,“řekl.

„Prosím,“řekl Nalgot a kývnul ke dveřím. „Soudím ale že vás doprovod by tady rád zůstal.“

Darwin byl ražený. „Ano,“odpověděl.

Kapitán si odfrknul a odešel ke dveřím které se před ním otevřeli,prošel jimi a zase se zavřeli.

„Zvláštní člověk,“řekl Nalgot.

„Je jenom nervózní,“řekl Darwin. „Máme jistý náklad,který musíme doručit a náš zaměstnavatel nerad čeká.“

„Chápu,“řekl Nalgot. „Vynasnažím se,aby vše proběhlo co nejrychleji a vy jste se mohli vrátit ke svému kurzu.Samozřejmě vám uhradíme palivo na cestu zpátky do vaší částí galaxie.“

„To byste měl spíše říct kapitánovi,“řekl Darwin. „Já jsem jenom navigátor.“

„Vy jste zvláštní tvor,“řekl Nalgot. „Jste chycený neznámými lidmi,kteří vás vezou někam do neznáma a přitom neprojevujete strach.Naopak,jste zvědavý.Všimnul jsem si toho,když jste procházel lodí a já sledoval vše prostřednictvím kamerového systému.“

„Omlouvám se,“řekl Darwin.

Nalgot se pousmál. „Není za co,“odpověděl. „Zvědavost je podle mě nejlepší věc na světě.Já sám jsem velice zvídavý člověk a pokládám informace jakéhokoli druhu za nějak užitečné.“

Darwin se rozhlédl kolem.V tomhle ohledu se naprosto shodnuli.

 

5

 

Cesta trvala tři dny a za tu dobu se Darwin moc nevzdaloval z bitevníku.Většinu času trávil s Nalgotem a učil se od něj všemu,co se netýkalo vojenského tajemství.Na konci třetího dne dorazili na místo.Jednalo se o planetu se čtyřmi měsíci,obtočenou prstencem asteroidů.

Obě plavidla zaměřili k nejmenšímu měsíci,kde se později ukázalo,že celý jeho povrch je pokrytý budovami a prakticky nikde nebylo možné spatřit povrch.

Darwin se na to díval z můstku bitevníku a byl naprosto fascinován. „To muselo trvat dlouho něco takového vybudovat.“

„Ano,“přikývnul Nalgot. „Já jsem se narodil v době,kdy bylo vše dostavěno.“

Plavidla proletěla řídkou atmosférou a zamířila k jedné vysoké věži,opatřené spoustou přistávacích ploch. „Tvoji přátelé přistanou tady a vyřídí si své věci,“řekl Nalgot. „Ale tobě bych rád něco ukázal.“

Darwin vytřeštil oči. „Cože?“zeptal se.Obě plavidla se rozdělili a bitevník zamířil pryč. „Co to má znamenat?“

„Na něco se tě zeptám,“řekl Nalgot. „Jak daleko sahá tvoje zvědavost?Byl by jsi kvůli ní ochotný zahodit vše a začít zcela znovu,pokud by jsi k tomu měl příležitost?“

„Co tím myslíš?“zeptal se Darwin. „Nerozumím.“

„Myslím tím to,že ti nabízím nový začátek,“odpověděl Nalgot. „Tví přátelé ještě dnes odletí,ale jestli ty odletíš s nimi,tak to je na tobě.“

„Můžeš přikročit k věci?“zeptal se Darwin.

„Nabízím ti možnost zůstat tady a přidat se k nám,“odpověděl Nalgot. „Možnost ukojit svou zvědavost a získat nové znalosti o světě,jaký sis nedokázal představit ani v těch nejdivočejších snech. Světe,kde je vše možné a kde by jsi rychle získal postavení a moc.“

Bitevník přistál na prázdné ploše,která pak začala klesat dolů a když sjela dost nízko tak se nad ní zavřel strop.

„A co bych přesněji v tom novém světě dělal?“zeptal se Darwin.

„Získal zkušenosti,“odpověděl Nalgot. „Takové zkušenosti a technologie,které by tě v tvém vesmíru učinili nezastavitelným.“

„Tím chceš říct,že bych se mohl vrátit do své části vesmíru kdykoli bych chtěl?“zeptal se Darwin.

„Samozřejmě,“odpověděl Nalgot. „Nikoho tady nedržíme.“

Darwin si zamnul bradu a pak pohlédl Nalgotovi do očí. „Nabízíš mi hodně,“řekl. „Ale taky toho po mě moc chceš,“zhluboka se nadechnul a pomalu vydechnul. „Přijímám.“

Nalgot položil Darwinovi ruku na rameno. „Dobře jsi udělal,“řekl. „Ještě si promluvíš s radou a vše bude vyřízené.“

 

6

 

Ještě téhož dne vyprovázel Darwin své přátele.Loučil se s kapitánem i ostatními členy posádky a sledoval,jak se jejich plavidlo ztrácí mezi hvězdami.

„Co přijde teď?“zeptal se Darwin když osaměl a zůstal s ním pouze Nalgot.

„Nyní jsi jeden z nás,“řekl. „Ale nebudeš moci být mezi nás úplně přiřazen,dokud neabsolvuješ základní výcvik.“

Darwin si povzdech. „Týdny běhání,buzerace a útrap,“řekl.

„Ne,“odpověděl Nalgot. „Jeden den sezení a klidu.“

„Cože?“zeptal se Darwin.

„My už nepoužíváme tu nudnou a zdlouhavou proceduru předělávání lidí ve vojáky,“odpověděl Nalgot. „Místo toho používáme mozkový štěp.Do mozku se ti prostě vloží informace které bys někdy mohl potřebovat a to celé trvá den.“

„A potom?“zeptal se Darwin.

„Potom ti najdeme tvé místo,“odpověděl Nalgot. „Uvidíš že se ti u nás bude dařit.“

Na druhý den večer,když Darwin vstal z toho podivného křesla,tak se cítil doopravdy jako znovuzrozený.Jenom jej trochu bolela hlava jak se mozek snažil vyrovnat se vším novým a že toho nebylo málo.Rozhodně toho nebylo málo.

 

7

 

„To je úžasné,“řekla Emili.

„Dnes už se ale o neznámých oblastech ví,“podotknul Darwin. „Vláda je chamtivější než kdokoli jiný a když se jim nepovedlo zmocnit se technologií,kterými disponovaly ti v neznámých oblastech legální cestou,tak prostě vzali ta místa útokem.Nic ale nenašli.Všichni se přestěhovali jinam.“

„A co vy jste tam dělal od té doby,co jste byl přijat co?“zeptala se Emili.

„Implantovali mi mnoho nových zkušeností a tak jsem mohl zastoupit celou řadu funkcí,“odpověděl. „Nejprve jsem myslím byl pouze Asistent Nalgota,který na mě měl dohlížet zda nedělám chyby,nebo zda se nepokouším o nějakou zradu.“

„Soudím že jste nic takového nezkoušel,“řekla Emili.

„Nezkoušel,“odpověděl Darwin. „Proč taky?Neexistovali žádné tajemství,alespoň tedy mezi vojenskými kruhy a co jsem chtěl to jsem taky měl.Tenkrát to byly nádherné časy.“

„A proč jste vlastně odtamtud odletěl?“zeptala se Emili.

 

Pokračování příště…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

---